Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Haló, tady Štraka

Sport

  15:05
PRAHA - František Straka je „hrdý na to, že se stal německým příslušníkem“, a také na to, že už za komunistů objevil „kuličky do podpaží“. Míní, že pro český fotbal „udělal enormní, obrovskou práci“, a do politiky by teď chtěl „přidat nějaké svoje nové myšlenky“.

František Straka foto: Ondřej Němec, Lidové noviny

Auto na noc ani nezamykejte, tady nejste v Praze,“ řekl nám před luxusní rezidencí fotbalistů a trenérů v německém Ahlenu František Straka (47). Někdejší sparťanský kouč v tomhle úpravném šedesátitisícovém městečku, kde nám v půl deváté večer daly lišky hezkou dobrou noc, až do minulého týdne (kdy na funkci kvůli špatným výsledkům rezignoval) trénoval druhou bundesligu. „Tady jsou ostatně jinačí káry,“ věnoval útrpný pohled naší redakční fabii. Opodál tiše parkoval, mezi sobě rovnými, jeho nablýskaný černý mercedes.

Bývalý aktivní fotbalista nám dal nahlédnout do sladkého života fotbalových hvězd: Poseděli jsme v jeho orientálním apartmá Bombay Dreams, zabírajícím půl přízemí budovy. Povozil nás ve svém autě, jehož navigační systém nám doporučil nejkratší cestu domů a interaktivně nás upozornil na místa s hustým provozem. Při rozhovoru pan Straka popíjel panenský, za studena lisovaný olivový olej s příchutí lanýžů (kilo za pět tisíc eur, zdůraznil), který vyhlazuje vrásky. V pizzerii, oblečen do značkového tmavého obleku a obut do bot s extra dlouhými špičkami, pohovořil s majitelkou plynně italsky. A pak nám předvedl své golfové odpaly. Tvrdil, že je „vítězný typ“ a že v příštím převtělení (věří na reinkarnaci) bude asi prezidentem. V parlamentních volbách ostatně bude volebním lídrem KDU-ČSL v Karlovarském kraji. Koneckonců, proč by se tak charismatický člověk, schopný strhnout davy, kterému navíc nechybí pozoruhodná schopnost přetvářet češtinu podle svého, nemohl stát českým prezidentem už v tomhle životě? I když je zatím úředně Němec a o české občanství teprve žádá. Jen se asi bude muset odnaučit říkat každému přátelsky „ty vole“, jako říkal nám v prosluněném odpoledni na zámeckém golfovém greenu.

Zde si poslechněte některé odpovědi Františka Straky.

Před chvílí jsem zaslechla, jak se do mobilu hlásíte jako Štraka. Jste vlastně ještě Čech?
Cítím se Čechem, narodil jsem se v Budějovicích a nedám na Čechy dopustit, i když mám německé občanství. Že mi tu říkají Štraka, jsem si už zvyknul. A přezdívka Franz vznikla, když jsem kopal za Mönchenglandbach. Když jsem pak hrál za Hansu Rostock a porazili jsme Bayern, začali mi dokonce říkat „der Kaiser Franz von Rostock“. Já taky vůbec netušil, že se budu někdy vracet zpátky do Čech, žil jsem v Kolíně nad Rýnem. Moje rodina dnes žije v Praze. 

Co českého máte opravdu rád? Říp, Smetanovu Prodanku, knedlíky?
Praha je Praha, pro mě je to nejkrásnější město na světě. AHradčany zůstanou Hradčanama a Karlův most zůstane Karlovým mostem. Ale já taky nedokážu zapomenout na Budějky, kde jsem prožil svoje dětství, na rodiče, kteří už nežijí, a na tu naši kašnu budějickou, to jsou všechno body, které vás neskutečně uchvacují. Když přijedu do Čech, jsou tam lidi daleko přátelštější, daleko otevřenější než Němci. Ale samozřejmě mají zase svoje negativa, to jsem poznal na vlastní kůži na Spartě. Například u nás se úspěch neodpouští. A když je člověk populární, tak je naším heslem „zaříznout“. Ale když se zase rozhlédnu tady v Německu, nezlobte se na mě, ale kolikrát si připadám, že jsem v Turecku. 

Jako že tu žije moc Turků?
Nechci vyvolávat nějaké emoce, napište, že to je můj subjektivní pocit. Já si myslím, že Němci cítí, že historicky udělali obrovskou chybu, a chtějí to nějak napravovat. A na základě toho je tu až nezdravá demokracie. Přitom demokracie přece svoje hranice má. Ale já jsem hrdý na to, že jsem se stal německým příslušníkem. V době, kdy se u nás musela držet huba, mi Německo ukázalo novou cestu. Ale já jsem dneska kosmopolita, absolutně kdekoliv Evropě se cítím velice dobře. Rád jezdím do Itálie, do Francie kvůli kultuře, kvůli poznání, spisovatelům, malířství… 

Jaké malíře a spisovatele máte rád?
Já…já nechci zase někam fušovat, abych neřekl nějakou blbost. Já čtu díky mojí paní, to je ta osoba, která mě k něčemu pohnula. Miluju například Remarqua. Přečtu, dám si oddych - a čtu to znova. 

V českých médiích proběhla zpráva, že budete kandidovat ve volbách do sněmovny za KDU-ČSL jako lídr Karlovarského kraje. Proč byste se chtěl stát politikem?
Ta jednání proběhla, je to asi dva měsíce. Mě k téhle sféře pořád něco táhlo. Ani nevím proč. 

Takže jste si plácli?
Já jsem si je nejdřív nechal poslechnout. Ale nechtěl jsem to rozhodnutí udělat bez konzultace se svou paní, moje rodina má právo do toho mluvit, politika je přece jen dost tenký led. Probrali jsme to s mou paní, nakonec jsem se setkal i s panem předsedou Kalouskem. A zjistil jsem, že ten člověk má něco do sebe. Ten v sobě má náboj, ten má ideologii! 

Nebojíte se, že KDU-ČSL chce jenom zneužít vaší popularity pro získání křesla ve sněmovně?
Podívejte se, po tom všem, co u nás proběhlo, by ten Straka určitě byl zajímavej pro každou stranu. Ale mě oslovila KDU-ČSL. Já jsem tady po léta příznivcem CDU-CSU a to je taky křesťansko-demokratická strana. Tak proč by to ten Straka nemohl zkusit? Já si myslím, že udělal za krátkou dobu pro náš fotbal enormní, obrovskou práci. Tak proč by nemohl přitáhnout lidi na svou stranu? Proč by nemohl přidat nějaké svoje nové myšlenky? 

A jaký bude váš politický program?
Vy teda kolem toho chodíte krásně, vždycky to nějakým způsobem nekousáváte - jako když uvaříte gulášek a dáváte si k němu jeden knedlíček a teď ještě zkusíme druhej knedlíček! (směje se) No tak dobře, sníme i ten poslední knedlík. Já vám to řeknu - já jsem jim kývnul, té KDU-ČSL. A oni mě zrovna dneska potvrdili!

Gratuluju. A jaký tedy bude váš politický program?
Můj politický program se bude zaměřovat hlavně na mládež. A na rodiče. Budu se snažit, aby mládež taky díky sportu přestala s drogami, to je dneska obrovský problém celoevropský. To bude ten můj program, to bude moje náplň. 

A jak byste to prakticky udělal?
Tak teorie je jedna věc a praxe druhá. A nezáleží to samozřejmě jenom od Straky. Ale podívejte se - já jsem lídr, poslancem ještě nejsem. A já nerad přeskakuju. Takže až budou ty tendence, že se Straka stane poslancem, tak samozřejmě určitý program budu připravovat. Ale momentálně je všechno podmíněno tím, jestli dostanu české státní občanství. 

Máte mezi známými nějakého gaye?
Jak to myslíte? Ach so, gáj! Ne, nemám a co vím, neznám. A jestliže se lidi se mnou baví a jsou… jiného pohlavního styku, tak já sám určitě vyzařuju nějaké fluidum, které ten druhý automaticky vnímá.

Jako že vás neobtěžují? Ale já se ptám proto, že KDU-ČSL je programově proti zákonu o registrovaném partnerství homosexuálů. Myslíte si taky, že je to něco nepřirozeného?
Já respektuju život každého z nás. Ale nezlobte se na mě, základem státu je co? Rodina! A pokud vím, svět byl stvořen Adamem a Evou a u toho bychom měli zůstat. 

To je pro mě novinka. Ztotožňujete se i s odporem k potratům?
Určitě je to téma, které bych dneska nechtěl nějak extra rozvíjet, k tomu nejsem ani kompetentní. Samozřejmě ve výjimečných situacích bych pro potrat byl, poněvadž jestliže má rodina třeba už pět dětí, je to obrovský balast, obrovská zodpovědnost. A prostředky k tomu, abyste nebyla těhotná, můžou selhat. 

Další téma lidovců jsou drogy. Mimochodem - jak dopadl váš soud kvůli nařčení z toho, že berete kokain?
To probíhá, ještě to není ukončené. Každopádně se ty noviny veřejně omluvily a vedoucí redaktor sportu MF Dnes pan Švéd byl zbaven funkce. 

On ale je vedoucím redaktorem sportovní rubriky…
Aha. Je to holt v Česku, takže je to možný. Ještě ale není konec. 

Vy jste kdysi vystudoval střední hotelovou školu. Čím jste si tehdy představoval, že budete?
Moje maminka byla kuchařka a můj tatínek učil sládky, kuchaře, číšníky - takže já mám stolničení a podobné věci v krvi. Já měl sen mít bar na lodi. Transoceánská loď a já tam mám ten svůj bar, jsem tam toho šéfem, míchám koktejly, komunikuju s lidma… 

Jste považován za velmi elegantně oblékaného trenéra. Posuzujete lidi podle toho, jak jsou oblečení?
Ukazuje to svým způsobem charakter. A určitě nesnáším lidi, kteří jsou ungepflegt, jak se to správně řekne česky… zanedbaní? Zkrátka kteří nevypadají moc čerstvě. Ty jako moc nemusím. Já už jsem za komoušů objevil například ty kuličky do podpaží… 

…myslíte tuhý deodorant?
Jo. Kupoval jsem si i parfémy. A pro mnohé jsem tenkrát možná byl jako nějaká chlapská děvka. Protože když se tehdy chlap voněl, každej si myslel, že je teplej. Ale to mi vůbec nevadilo, poněvadž já jsem se cítil dobře. Já se rád dobře cítím. Parfém používám dneska samozřejmě denně. 

Kolik máte obleků?
Já je nepočítám, ani mě to nezajímá, poněvadž jich mám hodně. Vždycky si vybírám to, co je aktuální. Na oblekách je dobrá věc, že se móda neustále opakuje. Takže když se mi nějaký líbí, když k němu něco cítím a schovám si ho, zase jednou přijde do módy. Stačí si třeba v roce koupit tři čtyři obleky. 

Kolik jste ochoten dát za dobrý oblek?
Já neutrácím moc peněz za oblečení. Opravdu ne. Mámměsíce, kdy si koupím sako nebo oblek za pětadvacet tisíc korun, a pak si třeba celý rok nic nekoupím. Ale opravdu rád si kupuju doplňky, přiznám se, že mám rád značkový trička. Hlavně Armaniho, to je můj styl. Černou barvu miluju, ne proto, že je černá, ale že je elegantní! Že je dominantní. (rozvášňuje se) Mám rád Versace, Dolce&Gabbana, Hugo Boss, hlavně červenou linii, to je taková ta sportovnější. 

V českém tisku se před nedávnem taky řešilo, že si holíte tělo. Je to pravda?
Podívejte se, já nejsem zrovna člověk, který je moc ochlupacený kdekoliv, nejsem žádná vopice. Takže já se nemusím ani nějak moc holit. Ale kdybych vypadal jako nějaká borovice, tak bych si určitě tělo holil. (směje se) 

Ještě pořád věříte v převtělování?
Rein…karnace? Je to správný slovo? Jo, reinkarnaci, tu mi nikdo neveme. Myslete si, co chcete, třeba že jsem blázen, ale já vím stoprocentně, že jednou zase budu s těma, co mě opustili, se svými rodiči. 

Prohlásil jste jednou, že v minulosti jste byl dravec, šelma. Zůstalo ve vás něco z šelmy?
Asi jo. Pravděpodobně takový ten můj entuziazismus, motivace, jsem motivátor, mám drajv! Tak to mám z šelem pravděpodobně. 

Čím budete v příštím životě?
Možná že prezidentem. Budu prezidentem skupiny lidí, která se mi bude líbit. 

Když se teď pustíte do politiky, není to vyloučeno…
A to jsme si zase uvařili guláš s knedlíkama! Ale tohle jsou dost chlupatý knedlíky… 

Když mluvíte o jídle - ještě pořád pijete denně olivový olej?
No jasně! Chcete ochutnat? Já vám dám aspoň čuchnout, to je bomba! (odchází do hloubi svého apartmá a vrací se se dvěma štíhlými lahvemi, k nimž mi dává přivonět) To je z truffel, z kořene, který se vyhrabává ze země, a jsou na to v Itálii speciální psi, který ho vyčuchávaj. Kilo stojí pět tisíc eur. Italsky se to jmenuje tartuffo (lanýže), je to nejlepší olivový olej s příchutí lanýžů. A k tomu musíte mít právě acetato balsamico (ocet balsamico) z Modeny, to je zase tohle. (ukazuje druhou štíhlou lahev) Flaštička balsamica stojí skoro tisíc korun. Ale vydrží vám minimálně půl roku. Vy jste se ptala, kolik utrácím za oblečení. Pravda je, že teď utrácím dost peněz za kvalitní a dobrý jídlo. Na to člověk buď má, nebo nemá. Ale i já jsem začínal s nějakými šesti sty padesáti korunami a jed’ jsem kabanos, z kterýho mi bylo špatně. 

Na Spartě jste prý hráčům dával před zápasem česnek zakapaný olivovým olejem…
Hlavně jsem to dával sám sobě a někteří hráči to zkusili. (napije se přímo z lahve olivového oleje) Mé tělo už je na olivový olej zvyklý, to je Strakův rituál, Strakova akademie. Dobrý olivový olej je úžasná věc, sebere vám z těla škodliviny, vrásky vám to vyplňuje. Ale musí být opravdu dobrý, za studena lisovaný. V Itálii je vesnička, kde žijí nejstarší lidi světa, právě díky tomu oleji. 

Je pravda, že když jste trénoval na Spartě, servíroval jste hráčům před zápasem tatarský biftek ze syrového masa, aby byli agresivnější?
To zas napsal nějaký šéfredaktor sportu, dejte mi s tím pokoj! I když syrový maso jako takový není špatný, jsou to proteiny. Ale tatarák není k tomu, abyste se najedla, ten je na chuť. Já to před zápasem klukům dával: „Kluci, to je syrový maso, z toho budete mít sílu.“ Což je absolutní nesmysl, ale vyvolávalo to dobrou náladu, měli špás. Když jsme hráli proti Slavii, udělali jsme si pěkně z tataráku slávistickou hvězdu, já vzal ten talíř, dali jsme si na něj všichni ruce a já řekl: „A teď je sežerem!“ A co se stalo? 

Sežrali jste tatarák.
Jo, sežrali jsme to. Snědli jsme ten tatarák, ale vyhráli jsme i to derby! To je holt ta psychologie. 

Jak často chodíte do kostela?
Jsem hluboce věřící člověk, ale nejsem žádnej fanatik. Když chci, tak jdu a před zápasem chodím do kostelíka rád. Jsou situace i v osobním životě, kdy tam hledáte odpověď nebo hledáte teplo nebo takový to sebeuspokojení tam být a s nima mluvit. 

S kým mluvit?
Mluvím s tatínkem a s maminkou. 

A odpovídají vám?
Ano. To musíte cítit. Někdy jsou dny, kdy jste tam, ale nic necítíte. A někdy to u mě vyvolává energii, která se mi uvolňuje z těla, transformuje to moje myšlenky, které předávám dál. 

Byl jste miláčkem radikálních fanoušků Sparty. A na jejich adresu, jak jsem se dočetla v tisku, jste řekl: „Bučení se dá ještě akceptovat… Je důležité, abychom udrželi nervy na uzdě na stadionu. Když pak budete na Letenské pláni, tak jim tam všem rozbijte huby.“ To jste myslel vážně? Vám nevadí jejich rasismus?
A jsme přesně u toho. Od té doby uplynul nějaký čas. A když si dneska všechny ty jednotlivý situace sortuju v hlavě, přesně vidím, že to bylo cílený proti mně. 

Čili jste to neřekl?
Já jsem řekl, že nesouhlasím s jakýmikoli projevy rasismu na hřišti. Ale že daleko horší než bučení je násilí na stadionech. Moje paní je svědek, že jsem to řekl takhle. A moje paní, když si to pak v novinách přečetla, řekla: „Fando, to jsou takoví šmejdi, oni přesně obrátili to, co jsi řekl.“ Pak jsem řekl, že nemůžete ovlivnit to, že si na Letné dají přes držku. Pardon teda. A co se stalo? Napsali, že já jsem jim poradil, ať si dají do držky na Letné. Ale já vám řeknu jednu věc: Musíme zjistit, jestli to bučení je cílený proti konkrétnímu hráči nebo proti někomu jinýmu.

A jak to poznáte? Bučení jako bučení…
Nepoznáte. Ale já jsem slyšel, že ten poslední projev byl míněný proti Spartě, proti Křetínskýmu. Já bych se každopádně s těmi radikály setkal.

Znáte se s jejich vůdci osobně?
Mě znají všichni a já ty kluky znám podle vidění, protože za mnou chodili, podali mi ruku, „Franto, my vám fandíme, my budem s váma“. Ale abych měl nějaký osobní kontakt, to nemám.

Je pravda, že jste chodil mezi ultras do kotle i potom, když už byl trenérem Sparty Jaroslav Hřebík?
Já jsem nebyl přímo v kotli, seděl jsem naproti hlavní tribuně. Já jsem nikdy nebyl v žádným kotli, za nikým jsem nechodil. Podívejte se, já jsem v demokracii a můžu si přijít kamkoli. (křičí) A jestliže mě tam fanouškové poznají a vyvolávají mě a nakonec se se mnou chtějí setkat za tribunou, neřeknu ne.

Ale tím jste panu Hřebíkovi dost nedžentlmensky zadělal na pořádné budoucí problémy, ne?
Já si myslím, že pan Hřebík spíš zadělal Frantovi Strakovi. Po devíti kolech, dyž máte devět bodů náskok a v tabulce jste první, přijde nějaký trenér a neustále kritizuje hru Sparty. Jasně si připravoval půdu k tomu, aby to převzal sám. A já tvrdím, že to, co produkovala Sparta za období Hřebíka, by se v životě nestalo za Františka Straky. V životě ne!

Je běžné, že trenéři takhle mezi sebou válčí?
Trenéři musí být mezi sebou rivalové. Vy musíte mít tu touhu, chuť, Willen, jak se to řekne česky?… vůli. Ale na druhý straně nesmíte zapomenout, že jste kolegové. Ivan Hašek taky dostal nabídku, aby převzal Spartu. A řekl, že tohleto Frantovi Strakovi nikdy neudělá.

Opravdu byste se chtěl na Spartu vrátit, jak jste prohlásil?
Za tím pevně stojím.

S vaším jménem se spojuje termín „sparťanské srdíčko“. Jak se vlastně narodilo?
Narodilo se v roce 1958 v Českých Budějovicích. Ale nejdřív bylo slávistický. Asi dvakrát jsem se byl podívat jako kluk na sparťanským stadionu, to ještě Sparta hrála druhou ligu. Ten stadion mi připadal úžasný a už tenkrát jsem cítil, že tu jednou budu kopat. Pak přišel rok 1979, skončila vojna a Franta věděl, že musí do Sparty. A od tý doby zaklapla sešívaná záclona a já jsem to sparťanský srdce, tu železnou Spartu začal strašným způsobem žrát. 

Ale když vás tak nečekaně odvolali z postu trenéra Sparty, řekl jste: „Moje sparťanské srdce se zlomilo.“ Co je s ním teď?
To moje sparťanský srdce se zlomilo, aby se znova narodilo. To je ta reinkarnace přece.

František Straka (47)
Vystudoval střední hotelovou školu. S fotbalem začínal v Dynamu České Budějovice, nejlepší léta své hráčské kariéry strávil v pražské Spartě (1979-88). V roce 1988 odešel na tři roky do Borussie Mönchengladbach, pak do Hansy Rostock, nakonec jako hrající trenér do třetiligového Wuppertalu. V roce 2002 začal trénovat v Teplicích, na jaře 2004 se stal hlavním trenérem Sparty, odkud byl v prosinci nečekaně odvolán. Pak působil, až do letošního října, v druholigovém německém Ahlenu. Je podruhé ženatý, z prvního manželství má syna Františka, z druhého dceru Terezu. Je už také dědečkem.
Přišel jste kdysi do Prahy z Dukly Tachov. Neměl jste jako kluk z venkova mindrák?
Já a mindrák? To si snad děláte srandu?! Já neměl nikdy před nikým žádnej mindrák. Ani před Spartou, ani před prezidentem, před nikým. Nikdy v životě jsem o sobě nepochyboval, vždycky jsem sám sobě věřil. Mockrát mi bylo řečeno, že si stavím vzdušný zámky. Ale kdybych si je nestavěl, kde bych dneska byl?

Na jaře jste řekl ve Sportu, že pracujete na knize, v které budou pasáže, „že se někteří frajeři budou divit“. Jak jste s ní daleko?
Část je hotová a v druhé části se bude pokračovat. Mám spoustu materiálu, který musím zpracovat. A buďte si jistá, že hodně frajerů se bude divit.

Bude tam taky pasáž o tom, jak jste byl kdysi na Spartě předsedou Socialistického svazu mládeže?
Bude. Pamatuju se, že jsem vždycky dostal za úkol vykázat nějakou činnost. A ta činnost se skládala z toho, že jsme se sešli, šli jsme na pivo a tam jsme si pořádně dali do čumáku. (směje se)

Takže žádné ideové důvody? Jak jste se k tomu vůbec dostal?
Já vám nevím. Někdo mi řekl : „Budeš předsedou SSM.“ No tak jsem byl tím předsedou SSM.
Autor: