Když Japonci Keničiru Hokamurovi selhaly ledviny, byl postaven před nelehkou volbu: čekat na transplantaci ve své vlasti, či se obrátit na internet a prověřit zvěsti o prodeji orgánů. Jako obyvatel Japonska, kde bylo od roku 1997 darováno na transplantace pouhých 40 lidských orgánů, nebyl prý dvaašedesátiletý byznysmen na pochybách. "Jen v mojí prefektuře čeká na transplantaci 100 lidí. Než bych našel dárce, zemřel bych," vysvětluje. Přesto žasl, jak snadno vše proběhlo.
Deset dnů poté, co kontaktoval japonského zprostředkovatele v Číně, ležel na operačním stole v šanghajské nemocnici a dostával novou ledvinu. "Bylo to tak rychlé, bál jsem se," vzpomíná na zákrok před dvěma měsíci. E-mailový dárce byl popravený muž. Cena: asi 33.000 dolarů.
Peking nezveřejňuje, kolik lidí popravuje, ale analytikové odhadují, že ročně jich může být až 8000. Zprávy o tom, že čínské úřady vyjímají popraveným vězňům orgány, kolují již od poloviny 80. let. Zvěsti o problémech s následnou péčí a o pacientech, kteří zemřeli během roku či dvou po návratu z Číny, ale příliv zájemců nesnížily. "Můj tlumočník mi řekl, že dárcem byl mladý popravený vězeň. Dal společnosti svůj příspěvek, tak co je na tom špatného?" ptá se Hokamura. "Navíc to bylo levné," dodává.
Poplatky za transplantaci ledviny sahají k 37.000 dolarů a za játra k 88.000 dolarů. Hokamura zaplatil dalších 8500 dolarů na dopravu. Od roku 2004 pomohl jediný zprostředkovatel více než stovce Japonců odjet do Číny na transplantace a obchody stále narůstají. Hokamura prohlásil, že jeho rodina je tak šťastná, že jeho dcera zveřejnila tuto zkušenost na internetu.
Úspěšný byznys již přiměl k reakci japonské ministerstvo zdravotnictví, které společně s dopravními úřady zahájilo společný projekt ve snaze získat nad pochybnými obchody s orgány jistou kontrolu. Pro japonskou vládu bude ale pravděpodobně velmi složité odradit zoufalé nemocné, kteří mají peníze, od krátkého letu do Číny.
Čínská vláda tvrdí, že se snaží proti nelegálnímu trhu s orgány tvrdě zasahovat. Podle čínských zákonů i v případě dárcovství od blízkého žijícího příbuzného musí pacient i dárce poskytnout legální důkaz pokrevního či manželského vztahu nebo předložit test DNA. Ale nápisy nastříkané sprejem na zdech před klinikami a nemocnicemi v mnoha částech Číny vyprávějí jiné příběhy. Krátce a jednoduše nabízejí číslo mobilního telefonu - vedle čínského znaku pro ledvinu.
Černý trh s orgány nevzkvétá v Číně jen v malých soukromých nemocnicích, které nyní vznikají po celé zemi, dokonce i ve větších zdravotnických zařízeních v metropoli Pekingu a ekonomickém centru Šanghaji jsou v kabinkách na toaletách a na stěnách oddělení nemocnic podobné inzeráty.
"Musíme ty nápisy pořád dokola mazat. Obchodníci dokonce navštěvují lékaře, telefonují jim a píší dopisy," stěžuje si Ting Čchiang, šéf urologického oddělení nemocnice Chua-šan, patřící šanghajské univerzitě Fu-tan. K prosperitě zmíněného obchodování v Číně přispívá i to, že v Japonsku je tradičně darování orgánů tabu. Tento lékařský zákrok totiž podle buddhistické víry, kterou vyznává více než třetina tamějších obyvatel, činí tělo nedokonalým a v jistém směru je i jednání dárce proto nepatřičné, i když se třeba jedná o rodinného příslušníka, připomíná The Independent.
