Ukrajinští boháči míří do politiky

Na radikálnosti jejích hesel se však nezměnilo nic. „Zloději patří za mříže, ne do parlamentu,“ hlásá jeden z jejích plakátů. Pora má reálnou šanci, že se dostane do nového parlamentu. Zlodějů, jimiž Pora míní nejen politiky, ale také byznysmeny, kteří přišli pochybnými metodami v minulých letech k pohádkovým majetkům, však naopak bude plný parlament.

Tradice, kdy za Kučmových časů tvořili velkou část poslanců ukrajinští oligarchové, bude pokračovat i po těchto volbách. Přední místo na kandidátce modrých, tedy proruské Strany regionů Viktora Janukovyče, má i nejbohatší člověk Ukrajiny, dolarový miliardář Rinat Achmetov.

Štědrými příspěvky straně si Achmetov koupil místo nejen pro sebe, ale i pro čtyři desítky ředitelů a manažerů podniků svého impéria. Široká poslanecká imunita jim zajišťuje, že za podnikání v minulých letech nepůjdou před soud. „Manažerům Achmetova se do parlamentu moc nechtělo. Ale řekli jim, vyberte si - vězení, nebo parlament. A to je poslanecká lavice přece jen o něco lepší,“ uvádí jeden západní diplomat.

Být poslancem ale ještě neznamená účastnit se práce zákonodárného sboru. „Jsou to lidé byznysu. Baví je podnikat, a ne sedět v parlamentu. Já myslím, že v poslaneckých lavicích moc sedat nebudou. Podobně jako to bylo do současnosti,“ říká Galina Panchenková, šéfredaktorka deníku Delo.

Oligarchové nejsou jen na kandidátce protijuščenkovské Strany regionů, ale snad s výjimkou Pory a komunistů úplně všude. Několik desítek byznysmenů je na spolehlivě volitelných místech Bloku Julie Tymošenkové, stejně jako ve straně Naše Ukrajina, která se opírá o prezidenta Viktora Juščenka.

„Jeden rozdíl je. Za Naši Ukrajinu kandidují především bývalí byznysmeni, kteří svá impéria už předali dětem nebo je prodali,“ vysvětluje Pančeková. „Takže je tu určitá záruka, že se budou věnovat politice.“

To, že budou velkou část parlamentu tvořit velkopodnikatelé, ztěžuje práci lobbistům. „Tady nemusí nikdo nikoho ovlivňovat, tady si oligarchové své zájmy prosazují přímo v parlamentu,“ uvádí západní diplomat. „Má to jednu výhodu. Je to daleko přehlednější.“

Někteří miliardáři si za své příspěvky do volební pokladny stran rovnou kupují ministerská křesla. „Dal jsem na kampaň deset milionů hřiven (asi 50 milionů korun),“ přiznává oligarcha David Žvanija, největší sponzor Naší Ukrajiny, který financoval i oranžovou revoluci.

I díky svým budoucím poslancům miliardářům má Ukrajina před nedělními volbami za sebou zdaleka nejdražší kampaň ve své historii. Oficiálně v přepočtu za pět miliard korun, pozorovatelé však uvádějí, že to bylo ještě mnohem víc.