Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Místo elektřiny má Irák věznice

Svět

  10:15
BAGDÁD/PRAHA - S iráckou obdobou Marshallova plánu to vypadá velmi neslavně. Více než dva roky poté, co Kongres schválil financování obnovy Iráku, zbývá z 18,4 miliardy dolarů už jen necelá pětina a výsledky nejsou téměř vidět.

Saddám Husajn foto: BEN CURTISAFP

Dodávky elektřiny jsou stále pod úrovní z dob Saddámovy vlády a totéž platí o těžbě ropy. Hlavním viníkem je tragická bezpečnostní situace v Iráku, která podle deníku The Washington Post spolykala dobrou polovinu peněz, které měly zlepšit životní podmínky Iráčanů.

Propast mezi vojenskými a civilními výdaji USA v Iráku byla patrná od začátku. Z 87,5 miliardy „mimořádných výdajů“ na Irák v roce 2003 dostal plné dvě třetiny Pentagon. Nůžky se dále rozevřely poté, co se v zemi vzedmula vlna nejen sunnitského, ale i šíitského odboje. Rostoucí požadavky na bezpečnost odsály aspoň 2,5 miliardy dolarů, za něž se měly opravit elektrická vedení, rozvody pitné vody, kanalizace a postavit školy či nemocnice. A navíc čtvrtinu prostředků, které skončily, kde měly, bylo nutné použít na zabezpečení projektů. Zrekonstruovaná škola nebo vládní budova jsou totiž v Iráku neodolatelným lákadlem pro teroristy.

Kam také šly peníze na obnovu Iráku

1 miliarda na policii a armádu, 437 milionů na ostrahu hranic, 767 milionů na věznice, stovky milionů do soudnictví, hlavně na proces se Saddámem, 128 milionů na exhumaci těl z pěti masových hrobů.

Místo dlouhodobé rekonstrukce civilního sektoru Američané raději použili peníze tam, kde jich bylo naléhavě třeba. Tak vznikla třeba 300členná speciální jednotka, která má za úkol zachraňovat unesené civilisty. Podle úředníků zasahuje v Bagdádu prakticky každý den. Z „rekonstrukčních“ peněz bylo financováno vyškolení a vybavení 600 iráckých pyrotechniků, kteří dostali speciální výcvik pro zasahování proti sebevražedným atentátníkům. Rozpočet na obnovu zaplatil i zřízení čtyř iráckých praporů, které mají jediný úkol - chránit ropovody a elektrické rozvody.

Ani přesměrování peněz na posílení ostrahy klíčových zařízení ale sabotáže nezastavilo. Místo slibovaných stabilních dodávek šesti gigawattů se musejí Iráčané spokojit se čtyřmi. To je méně než před válkou, přičemž poptávka je naopak výrazně vyšší. Nové televize, lednice a klimatizace jsou ale Iráčanům celkem k ničemu, protože jim proud jde v průměru jen 12 hodin denně. V Bagdádu je to dokonce jen šest. Jedinou jistotou jsou tak vlastní naftové generátory, petrolejky a kerosinové ohřívače.

Body za úspěšnou obnovu země tedy Američané v Iráku rozhodně nesbírají. „Američané jsou nejlepší v ničení věcí, ale nejhorší v jejich obnově,“ řekl deníku The Washington Post 26letý Saíd Salím z Bagdádu. Američtí úředníci se brání. Přes počáteční chyby (kdy civilní správa v čele s Paulem Bremerem „neuhlídala“ miliardy rozkradených dolarů) prý obnova pokročila. Kdyby se prý situace v zemi uklidnila, podařilo by se většinu rozvodů rychle zprovoznit. To už ale asi nebudou platit američtí daňoví poplatníci. Jak řekl velitel ženistů v Iráku brigádní generál William McCoy: „USA neměly nikdy v úmyslu Irák zcela zrekonstruovat.“ A Bushova vláda už další prostředky na obnovu Iráku po Kongresu chtít nebude.

Autor: