Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Kde jsou naši politici doma

Magazín

  14:11
PRAHA - Stanislava Grosse stála aféra s půjčkou na byt křeslo premiéra. Větší či menší nejasnosti kolem bydlení provázejí ovšem celou řadu zástupců levice i pravice. Jak to má vyřešené vycházející hvězda, šéf Strany zelených Martin Bursík? A jak bydlí ostatní předsedové parlamentních stran?

Bursík v bytě. foto: Michal Novotný, Lidové noviny

Předseda Strany zelených se při pohledu z okna svého bytu může pokochat dominantou Pražského hradu na straně jedné a kopulí kostela svatého Mikuláše na straně druhé. Počátkem 90. let získal v rámci restituce tři osminy barokního paláce na Malé Straně.

Jako poslední z rodiny zde bydlel Bursíkův prastrýc, jemuž byl majetek zabaven v osmačtyřicátém roce a rozprodán v dražbě. Z majetku předků se rodině podařilo zachovat například obraz od F. X. Margolda, na němž jsou vyobrazeny korunovační klenoty.

Za první republiky ho prý vlastnil každý, kdo spravoval klíče od tohoto pokladu. „Můj praprastrýc byl sekční šéf ministerstva vnitra a jako takový i jeden z držitelů klíče ke korunovačním klenotům. Máma má ještě doma bílou rukavičku a u ní je kartička s nápisem: Touto rukavičkou jsem vždy s dojetím bral klíč od korunovačních klenotů,“ vzpomíná Bursík.

Palác, jehož horní patro nyní vlastní, vznikl v době baroka propojením dvou renesančních domů a zvýšením krovu.

Vcházíme do rozsáhlé podkrovní místnosti, která slouží jako obývací pokoj přecházející v kuchyň. Vybaven je střídmě a elegantně, dominantní jsou masivní trámy. „Ahoj Haryčku,“ pozdraví Martin Bursík, načež skřehotavý hlas odpoví: „Ahoj Hary, ahoj Hary!“

V prostorné voliéře poskakuje pták loskuták. Ve vzdušném interiéru nelze přehlédnout zajímavý krbový komín, jehož horní stěny zdobí zrestaurované renesanční malby.

Těsně po restituci bylo podkroví v dezolátním stavu - na fotce z té doby vidím půdu s hromadou suti a dřevo prožrané dřevomorkou. „Když jsem to tady viděl, tak jsem si říkal, že až všechno dokončím, sednu si na střechu a zapálím si fajfku, nevím proč, protože nekouřím,“ usmívá se Martin Bursík.

Do nového se mohl s rodinou nastěhovat až po sedmi letech. Tak dlouho trvala základní rekonstrukce, než se půda proměnila ve stávající bydlení v tržní hodnotě desítek milionů korun. Úpravy probíhaly za dohledu památkářů a město na ně také poskytlo dotaci.

Tu dostávají všichni majitelé historických objektů (ke konzervaci dřevěných trámů v Bursíkově bytě bylo potřeba sto kilogramů včelího vosku, okapy musely být měděné apod.).

Rekonstrukci svého bydlení financoval „postupně z vlastních zdrojů, výnosů z nájmů a z větší části je hradil bratr, který žije v Mnichově“. Celkové náklady na opravu přesáhly 20 milionů korun a byly rozloženy do čtrnácti let. „V řádech statisíců korun mi přispěli památkaři,“ dodává šéf zelených.

Mirek Topolánek Na Hradčany

I šéf ODS bydlí na prestižní adrese, ale na rozdíl od restituenta Bursíka si musel byt koupit - a silně se zadlužit na patnáct let. Za byt v ulici Na Valech na Hradčanech zaplatil loni téměř 8,5 milionu korun. Bydlení o rozloze 120 metrů čtverečních se nachází ve třetím patře domu z první republiky. Na 5,25 milionu si vzal hypotéku.

Zbytek ceny zaplatil z úspor a peněz, jež získal prodejem akcií společnosti VAE, a také z částky, kterou obdržel jako odstupné po ukončení činnosti v Senátu. Za svůj čtvrtinový podíl ve firmě VAE získal 2,5 milionu korun. Dnes coby předseda ODS pobírá Mirek Topolánek 90 000 korun hrubého, tedy necelých 60 000 čistého. Měsíční splátky ho vyjdou asi na 35-40 000 korun. Topolánkův rozpočet je tedy nyní celkem napjatý.

Nákup bytu provází zároveň jedna nejasnost: zmiňovaná firma VAE měla velké finanční potíže, dlužila totiž pražské První městské bance 15,9 milionu korun. Jako nedobytnou pohledávku ji převzalo město a prodalo se ztrátou deset milionů firmě Eltodo EG. Této firmě VAE stále dluží miliony.

Topolánek se hájí, že za hospodaření firmy, kvůli které Praha přišla o deset milionů, nenese zodpovědnost, protože už řadu let není v jejím vedení. To je sice pravda, ale poněkud zvláštní je, že se mu podařilo najít kupce na akcie tak problematické firmy.

„Jak se dá na mém příkladu dokumentovat, ani absolutní otevřenost, kdy jsem médiím s předstihem vysvětlil vše ohledně nákupu bytu, nevedla k tomu, aby se nákup nestal předmětem nejrůznějších spekulací...

Otázku koupě bytu jsme s manželkou řešili dlouho, a nakonec jsme se rozhodli investovat a splácet. Nevidím nic špatného na tom koupit si padesáti letech svůj první byt,“ napsal LN Topolánek.

Jak nedávno sdělil Právu, mohl bydlet mnohem výhodněji, neboť dostal nespočet nabídek získat levně obecní byt. Všechny ale odmítl. Dodal, že byt na Hradčanech byl  „neúměrně drahý“.

Proč si ho tedy kupoval? „Měl jsem tím na mysli fakt, že tržní cena a tržní nájemné jsou v Praze příliš vysoké, a to mimo jiné i proto, že byty s minimálním regulovaným nájmem využívají lidé s nadstandardními příjmy, jako jsou například někteří poslanci za ČSSD.

Nově příchozí lidé nemají v Praze jinou možnost než si pronajmout byt za několikanásobně vyšší cenu, než je cena regulovaného nájmu. Toto samozřejmě nejvíce ohrožuje mladé rodiny s dětmi.

Já jsem volil naprosto transparentní metodu koupě bytu,“ odpovídá předseda ODS, jemuž prý největší radost v novém bytě dělá „jídelní stůl po mamince a také nadstandardně velká knihovna“.

Dva byty s neregulovaným nájmem, které jeho rodina dosud užívala v Ostravě a v Praze, Topolánkovi již opustili.

Jiří Paroubek: S dotací je to pohoda
V únorových Otázkách Václava Moravce se Jiří Paroubek podezíravě zeptal Mirka Topolánka, jak že to vůbec sehnal 8 milionů korun na svůj luxusní byt, když on si pořídil bydlení „lidové“ za 1,6 milionu. To, co premiér mínil jako ukázku své skromnosti a neúplatnosti, ovšem budí několik otázek.

Za nový byt 3 + kk o velikosti téměř 90 metrů čtverečních, jejž Paroubkova rodina v roce 2001 získala, se totiž podle běžných cen na pražském trhu realit platily v té době 2 až 3 miliony korun. Jak tedy Jiří Paroubek - v té době ještě náměstek primátora hlavního města Prahy - přišel k tak levnému bydlení?

Paroubkovi bydlí v bytovém komplexu Nová Ohrada ve Stodůlkách postaveném soukromou firmou doma a. s. spolu s Městskou částí Prahy 13. Půvab této stavby spočíval v tom, že na ni ministerstvo pro místní rozvoj poskytlo nemalou dotaci - na každý byt 400 000 korun.

Stát podporuje stavbu nových bytů běžně, ale většinou s menší dotací. Jak říká ředitel realitního serveru InOcean Petr Wimmer, částka se pohybuje mezi 250 000 a 400 000 Kč na byt.

Jiří Paroubek kupoval tedy byt v ceně 14 800 Kč/m2, přitom obvyklá cena standardního bytu se před pěti lety pohybovala od 23 000 do 25 000 Kč/m2. „Oproti tehdejšímu průměru se cena bytu pana premiéra pohybovala asi na úrovni dvou třetin,“ říká Petr Wimmer.

Osmnáct tisícovek za metr byla nejen podstatně nižší cena než ta na trhu, ale i v porovnání s ostatními dotovanými novostavbami šlo o velmi levný nákup. Výhodou na Nové Ohradě také bylo, že zájemci při koupi složili jen 30 % zálohy. Pozemek pod domy byl pak vykoupen z peněz Prahy 13 a následně darován družstevníkům, z nichž se po splacení bytu - a poté, co v komplexu budou bydlet alespoň dvacet let - stanou majitelé bytu.

Nutno dodat, že toto není u dotovaných projektů neobvyklé. O členství v tak výhodném družstvu měla samozřejmě zájem řada lidí. Jak se tam podařilo dostat Jiřímu Paroubkovi? Říká, že jednoduše. Prý se o něm dočetl v časopise Městské části Praha 13 STOP, který o stavbě před jejím zahájením informoval.

„Moje žena (...) vystála jako všichni ostatní frontu na vstup do družstva a dle pořadí jsme se tak stali členy družstva. Opět jako všichni další zájemci. Nešlo tedy o žádné přidělování shora,“ uvedl Paroubek.

Paní Paroubková tedy prostě „vystála frontu“. Faktem je, že ve 21. století se v Česku už na máloco stojí fronty, ale projekt Nové Ohrady byl opravdu tak výhodný, že mezi zájemci byla tlačenice. 6. února 2001, kdy si mohli lidé do firmy doma a. s. přinést žádosti, se v jejím sídle dělala fronta od šesti od rána, ačkoliv se otevíralo až v osm.

Ivo Slamják, šéf firmy doma a. s., vzpomíná: „Ano, stála tam spousta lidí. O větší byty, kterých tam ale bylo málo, asi deset, byl pochopitelně velký zájem. Přišlo asi tři sta zájemců. Protože by to pro ně bylo neúnosné, aby se mačkali na chodbách firmy, rozdali jsme jim lístky s čísly.

Během dalších dní pak měli s čísly přicházet a žádat o byty.“ Po bytech se zaprášilo zřejmě ještě rychleji. Magazín STOP psal, že byty byly rozebrány během jediného dne a ještě se utvořil seznam stovky náhradníků. Otázka je, jak se právě paní Paroubkové podařilo mezi stovkami zájemců získat jeden ze zmiňovaných deseti velkých, a tedy nejžádanějších bytů.

Jiří Paroubek rezolutně tvrdí, že nebyl nijak zvýhodňován, přitom je ale docela možné, že tomu tak bylo - ovšem ne v rozporu se zákonem. Ve stanovách družstva totiž stálo, že třetina bytů byla rezervována pro učitele, zdravotníky, policisty a také zaměstnance města, jako byl třeba Paroubek.

A je-li řeč o úřednících, respektive městských zastupitelích, u výhodných projektů jako Nová Ohrada jde samozřejmě také o to, zda se běžný občan o tak výhodné nabídce včas dozví. Úředníci mají díky své práci pochopitelně rychlý přístup k informacím.

Otom, že lidé, kteří nepatřili mezi upřednostňovanou skupinu, měli mnohem menší šanci získat byt a téměř mizivou získat byt větší, svědčí i svědectví pražského právníka (nechce být v této souvislosti jmenován), který se o nabídce Prahy 13 v únoru 2001 také doslechl.

„V té době jsem také sháněl větší byt. Když jsem se o projektu z oficiální vyhlášky Prahy 13 dozvěděl, hned jsem se běžel postavit do fronty.“ Když ovšem do firmy doma a. s. dorazil, úřednice přijímající žádosti mu se soucitným úsměvem sdělila, že nemá žádnou šanci, velké byty se zájemcům ve frontě totiž ani nenabízely. Rozebrány byly už předem. Šéf firmy doma a. s. Ivo Slamják k tomu dnes říká: „To nevím, ale podle mne to tak nebylo.“

Když se Jiří Paroubek do bytu na Nové Ohradě přestěhoval, vrátil svůj obecní 4+1 na Barrandově. Je třeba připomenout, že se tím odlišil od řady politiků, kteří s přidělenými byty zacházejí s mnohem menšími skrupulemi (viz článek na str. 22).

Dnes si premiér pochvaluje, že díky Nové Ohradě došlo k „vyřešení bytové situace mé rodiny a také fakt, že jsem nechtěl (jakožto náměstek primátora, a tedy osoba s určitými příjmy) bydlet v obecním bytě, který by měl sloužit spíše sociálně potřebným osobám a rodinám“.

A tak si raději pořídil byt vlastní, jejž získal za mimořádně výhodných podmínek. Je zřejmé, že se při jeho získání nezachoval nezákonně, ale jiná věc je, jestli byla taková koupě něco, s čím by se měl chlubit.

Vojtěch Filip: Hlavně že jde lednička
Šéf komunistů Vojtěch Filip říká, že je skromný. „Mé bydlení musí splňovat tři věci: abych měl klid, kde si uvařit a posedět s rodinou.“ Nejdůležitější prý je, „aby fungovala lednička“.

Od roku 1983 bydlí v panelovém družstevním bytě na sídlišti v Českých Budějovicích a o stěhování do lepšího neuvažuje. „Dcera se vdala a odstěhovala, takže je byt pro nás se ženou a synem velký dost.“ Přes týden ovšem Filip bydlí v přiděleném poslaneckém bytě na Malé Straně.

Miroslav Kalousek Švagr to zařídil Předseda lidovců Miroslav Kalousek léta tajil, kdo mu před osmi lety půjčil na stavbu rodinného domu za 2,3 milionu v jihočeské Bechyni (viz horní snímek). Nakonec loni pod nátlakem médií prozradil, že částku 860 tisíc mu poskytl švagr Lubomír Kašák.

Tento vlivný příbramský podnikatel byl před čtyřmi lety zastřelen v době, kdy se ho policie chystala stíhat kvůli podezření, že si kupoval zakázky na příbramské radnici, ovládané KDU-ČSL. Kalousek však původně mluvil o svých dvou věřitelích, takže druhé jméno zůstává stále neznámé.

V Praze šéf lidovců bydlí v dvousetmetrovém bytě v moderním domě navrženém známým architektem Vladem Miluničem na Veleslavíně (spodní snímek). Byt koupil v roce 1999 za 6,5 milionu právě Kašák, mimo jiné sponzor někdejší Kalouskovy volební kampaně, a den předtím vystavil na ženu Miroslava Kalouska směnku na stejnou částku.

Po smrti podnikatele se tak paní Kalousková stala majitelkou tohoto luxusního bytu. Kalouskovi si kromě toho v Praze pořídili před několika lety i menší byt za 750 tisíc.

Pavel Němec - Luxus od státu
Šéf US-DEU Pavel Němec se před čtyřmi lety nastěhoval do stotřicetimetrového služebního bytu v Salvátorské ulici na Starém Městě, jedné z nejlepších adres v Praze, který patří ministerstvu pro místní rozvoj, jemuž tehdy Němec šéfoval.

Do rekonstrukce objektu investovalo MMR již za Němcova předchůdce Petra Lachnita 38 milionů korun. Za Němce ministerstvo vybavilo luxusní byty nábytkem za čtyři miliony korun. Když tisk přišel na takové utrácení státních peněz, ministr Němec svalil vinu na svého podřízeného a prohlásil, že o utrácení neměl tušení.

Architektka Jana Heroutová, kterou ministerstvo na zařizování bytů najalo, ale v MF Dnes řekla: „Pan ministr byl informován, a to docela dobře. Viděl celý projekt, dokonce jsme se domlouvali na nejvhodnějším typu čalounění. Detailně se s tím seznámil začátkem září 2002. Bez toho by to žádný úředník neobjednal a já bych s tím ani nesouhlasila.“ Kritika nakonec přiměla Němce byt opustit.

V současnosti žije s manželkou v rodinném domku na okraji Prahy, který získala po rodičích. Jak řekl LN, sní „o velkém domě s velkým bazénem a zahradou“.

Autoři:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!