Korejští „Bídníci“

Muzikál s velice kontroverzním námětem měl včera premiéru v jihokorejské metropoli Soulu. Skupina Severních Korejců, kterým se podařilo uprchnout z rodné země sevřené v kleštích tyranského komunistického režimu, postavila své představení na příběhu politických vězňů ze severokorejského „gulagu“.

Tragické osudy obyvatel Severní Koreje, na Západě běžně nazývané „Říší zla“, se málokdy promítají do jihokorejské umělecké tvorby. A když, tak jen ve formě thrillerů, špionážních filmů či naopak přeslazeně dojemných dramat o rodinách rozdělených demilitarizovanou zónou.

Jen tu a tam se umělci odváží zobrazit drsnou severokorejskou realitu plnou hladu, strachu a pošlapávání lidských práv.

Jedním z hrstky odvážlivců se stal sedmatřicetiletý Jung Sungsan, který se ve svém muzikálu Příběh Joduku rozhodl vyprávět o nejobávanějším severokorejském koncentračním táboře.

Příběh popisuje osud prominentní pchjongjangské herečky, která upadne do nemilosti vlády poté, co se její otec setká se svým bratrem žijícím v Jižní Koreji. Podle severokorejských zákonů je takový kontakt ilegální a za prohřešek jednoho člena může být potrestána celá rodina.

A tak je hrdinka v polovině představení zatčena a spolu s otcem převezena do tábora Joduk, kde jsou další političtí vězni. Příběh plný lidského utrpení končí jejím znásilněním, při němž otěhotní a nakonec si vezme život.

Trest bez soudu
Osud hrdinky se v mnohém podobá životnímu příběhu sedmašedesátileté Kim Jung-sun, choreografky muzikálu. Také ona se ocitla v Joduku aniž by jí kdo sdělil proč. Kim se domnívá, že se pro vládu stala nepohodlnou, když si její spolužačku z taneční školy vybral severokorejský diktátor Kim Čong-il za svou milenku a Kim jako její kamarádka měla informace o jejich vztahu z první ruky.

Chybělo jen málo a v jednom z podobných táborů mohl kdysi skončit i režisér muzikálu Jung. Ten vyrůstal v severokorejské metropoli Pchjongjangu v jedné z privilegovaných rodin. Jeho otec pracoval ve státní firmě, která dovážela obrněné mercedesy pro vládní představitele. Mladý Jung tedy mohl studovat filmovou školu, kde měl výjimečný přístup i k zahraničním filmům.

Ale v roce 1994 jej jeho vášeň pro západní kulturu přivedla do potíží. Přistihli ho, jak poslouchá jihokorejské rádio a odsoudili na 13 let. Při cestě do vězení však policejní dodávka havarovala a jemu se podařilo přes Čínu uprchnout do Jižní Koreje. Tam napsal knihu a několik scénářů. O šest let později se však dozvěděl, že jeho otec byl za synovu „zradu“ popraven.

Aby se vyrovnal se zármutkem z jeho smrti, začal se Jung zajímat o porušování lidských práv v Severní Koreji, zpovídal bývalé politické vězně a začal pracovat na muzikálu. Ani ve svobodné Jižní Koreji však není Jungův námět právě vítaný. Dvě divadla odmítla jeho představení uvést, bombardovaly jej výhrůžné anonymní telefonáty i oficiální varování vlády, že obsah muzikálu by mohl narušit mírová jednání se severním sousedem.

Půjčka za ledvinu
Ani sponzoři se tedy za Jungem nehrnuli. Když došly peníze a nebylo čím zaplatit osmdesátičlenný tým muzikálu, Jung si půjčil v přepočtu půl milionu korun a jako záruku za půjčku zastavil svou ledvinu.

Jeho největší obavou jsou nyní reakce publika. „Korejci muzikály zbožňují, ale chodí se do divadla pobavit a odpočinout si,“ říká Kim Jung Han, který vystudoval herectví v New Yorku a v muzikálu hraje dozorce. „Ale tenhle příběh je vážný,“ dodává Kim.

Režisér Jung však nesouhlasí a Příběh Joduku přirovnává k Bídníkům. „I temný a tragický příběh může být krásný,“ říká.