Počkejte, já vím, že jde o jednu z nejoblíbenějších atrakcí amerického zábavního průmyslu, nicméně bych čekal, že aspoň některé dámy, zaměstnané v kulturních rubrikách deníků, budou schopny jakéhosi zobecnění, co výsledky přinesly. Marnost nad marnost.
Prolistoval jsem raději některé cizí noviny a třeba Tom Shales se v listě The Washington Post zamyslel nad tím, jestli vítězství filmu Crash nebylo spíš dáno tím, že se akademici rozpakovali ocenit Zkrocenou horu. A Kenneth Turan v The Los Angeles Times rovnou píše, že Hollywood ještě není schopen přijmout téma homosexuální lásky.
Je pochopitelné, že jedna z producentek oceněného Crashe Cathy Shulmanová pravila, že letošní rok byl „jedním z nejúchvatnějších let nonkonformního amerického filmu“. Lhala ve vlastním zájmu. Stejně tak se prsil v děkovném projevu herec a režisér George Clooney, který pojal vždycky konzervativní Hollywood bezmála jako věrozvěsta „pravdy a lásky“.
Houby houbičky, to by letos musela vyhrát právě Zkrocená hora, která jediná z nominovaných snímků lámala nějaká tabu. Nemůžu si pomoci, ale opatrné hlasy amerických akademiků působí jako perestrojková prozření zdejších soudruhů. Jakýpak vyhrál dokument ze všech snímků s naléhavými politickými či sociálními tématy? Pochod tučňáků. Typické.
U nás máme také Oscary, pardon České lvy. To je zajímavé, že nikdy nikomu nevadilo, že firma VAC ředitele prezidia České filmové a televizní akademie Petra Vachlera pravidelně „realizuje“ pro veřejnoprávní ČT přímé přenosy z jejich předávání. To je, jako by prezident americké filmové akademie Sid Ganis režíroval se svou partičkou oscarový ceremoniál. Absurdní představa, ale v zemi plné drzých Vyvadilů se ničemu nedivte.
Podruhé komentovali přenos HBO z Oscarů František Fuka a Tomáš Baldýnský a za rok se ničemu nenaučili. Fuka jódlujícím hlasem bez nejmenšího ponětí o stavbě mluvené věty a přízvucích „pře - klá -dal“, název filmu o jistém spisovateli zarputile vyslovoval „Kapoty“ a osvěžil nás novotvary typu „nominace za kinematografii“ místo „za kameru“ či výrazem „tolikabarevná postava“.
Oba žertéři si spletli věcné moderování s tlacháním diskžokejů z nějakého komerčního rádia, a navíc se odhalili jako nepřipravení či nedovzdělaní analfabeti. Když dostal Oscara Martin McDonagh za debut v krátkém hraném filmu, myslíte si, že vám připomněli, že jde o britského dramatika, jehož hry Osiřelý západ či naposledy pozoruhodný Pan Polštář jsou k vidění například v Činoherním klubu?
Když šel pro sošku spoluscenárista Zkrocené hory Larry McMurtry, Baldýnský matně věděl, že je to „slavný člověk“, ale kdepak aby řekl, že zde vyšly jeho kvalitní romány jako Cadillac Jack nebo Osamělá holubice. Oprsklé mládí vpřed, to známe minimálně od dob Pavla Kohouta.
Prolistoval jsem raději některé cizí noviny a třeba Tom Shales se v listě The Washington Post zamyslel nad tím, jestli vítězství filmu Crash nebylo spíš dáno tím, že se akademici rozpakovali ocenit Zkrocenou horu. A Kenneth Turan v The Los Angeles Times rovnou píše, že Hollywood ještě není schopen přijmout téma homosexuální lásky.
Je pochopitelné, že jedna z producentek oceněného Crashe Cathy Shulmanová pravila, že letošní rok byl „jedním z nejúchvatnějších let nonkonformního amerického filmu“. Lhala ve vlastním zájmu. Stejně tak se prsil v děkovném projevu herec a režisér George Clooney, který pojal vždycky konzervativní Hollywood bezmála jako věrozvěsta „pravdy a lásky“.
Houby houbičky, to by letos musela vyhrát právě Zkrocená hora, která jediná z nominovaných snímků lámala nějaká tabu. Nemůžu si pomoci, ale opatrné hlasy amerických akademiků působí jako perestrojková prozření zdejších soudruhů. Jakýpak vyhrál dokument ze všech snímků s naléhavými politickými či sociálními tématy? Pochod tučňáků. Typické.
U nás máme také Oscary, pardon České lvy. To je zajímavé, že nikdy nikomu nevadilo, že firma VAC ředitele prezidia České filmové a televizní akademie Petra Vachlera pravidelně „realizuje“ pro veřejnoprávní ČT přímé přenosy z jejich předávání. To je, jako by prezident americké filmové akademie Sid Ganis režíroval se svou partičkou oscarový ceremoniál. Absurdní představa, ale v zemi plné drzých Vyvadilů se ničemu nedivte.
Podruhé komentovali přenos HBO z Oscarů František Fuka a Tomáš Baldýnský a za rok se ničemu nenaučili. Fuka jódlujícím hlasem bez nejmenšího ponětí o stavbě mluvené věty a přízvucích „pře - klá -dal“, název filmu o jistém spisovateli zarputile vyslovoval „Kapoty“ a osvěžil nás novotvary typu „nominace za kinematografii“ místo „za kameru“ či výrazem „tolikabarevná postava“.
Oba žertéři si spletli věcné moderování s tlacháním diskžokejů z nějakého komerčního rádia, a navíc se odhalili jako nepřipravení či nedovzdělaní analfabeti. Když dostal Oscara Martin McDonagh za debut v krátkém hraném filmu, myslíte si, že vám připomněli, že jde o britského dramatika, jehož hry Osiřelý západ či naposledy pozoruhodný Pan Polštář jsou k vidění například v Činoherním klubu?
Když šel pro sošku spoluscenárista Zkrocené hory Larry McMurtry, Baldýnský matně věděl, že je to „slavný člověk“, ale kdepak aby řekl, že zde vyšly jeho kvalitní romány jako Cadillac Jack nebo Osamělá holubice. Oprsklé mládí vpřed, to známe minimálně od dob Pavla Kohouta.
