Sejně jako ani 60 let po II. světové válce nevymřeli příznivci nacismu.
Je komunismus méně nebezpečný? Za prvé - byli to komunisté, kdo spolu s nacisty ovládli německý parlament a rukou společnou zlikvidovali Výmarskou republiku. Nic na tom nemění fakt, že později nacisté komunisty pronásledovali a vraždili. Dvě nestvůry se spojily ke zničení demokracie a pak jedna začala požírat druhou. Ale ani to nebylo úplně černobílé.
Stalinovi nevadilo spojení s Hitlerem, aby mohl uchvátit část Polska. A když už jsme u Hitlera - vyhlazovací tábory nebyly jeho vynálezem. Poučil se u strůjce komunistické revoluce Lenina...
Co je tak vábivého na komunismu? Závist, k níž mají Češi obzvláště blízko? Hlásá beztřídní společnost. Nemají být ani bohatí, ani chudí.
Nemá být rozdíl mezi vzdělancem a dělníkem, vesnicí a městem. Království Boží na zemi. Bez Boha. Marx-leninský komunismus je přísně ateistický, antikřesťanský (ale obecně nesmiřitelný vůči jakékoliv víře), zato neochvějně antropocentrický.
Nabubřelý Člověk je středem světa. Jeho rozum překoná všechny překážky na cestě k „pokroku“. Poručíme větru, dešti! Aby ráj fungoval, stvoří komunismus „nového člověka“ - k tomu slouží všudypřítomná komunistická propaganda, vymývání hlav na školách, na pracovištích, skrz cenzurovaná média, a když to nejde po dobrém, lágry a věznice.
Komunismus nepřipouští „spění k pravdě“ formou dialogu. Komunismus pravdu zná. Je nesmiřitelný a krvelačný. Od teze světové revoluce sice pod tlakem ustupuje, třídní boj a nenávist však zůstává jeho kamenem úhelným. A diktatura proletariátu, která dokáže vyhladit oponenty.
Teorie nadhodnoty - není živnostníka, není majitele dílny, továrny, který by vás neokrádal a netyl z vašeho potu. Odtud ona komunistická nenávist a pochmurnost. Neradostný je svět, v němž žije komunista. Stačí si přečíst Haló noviny.
Není na světě země, v níž by se komunisté nedostali k moci krvavým převratem. V měkčích variantách měli armádu (případně spřátelené armády) a ozbrojené milice v pohotovosti (viz Československo roku 1948). Komunismus nevěří ničemu a nikomu. Proto tolik fízlů. Přítel udává přítele, bratr bratra, syn otce. Jeho „budování“ se vyznačuje brutálním terorem, vyvražďováním elit, tříd, etnik, národů.
Později stačí „pouhý“ psychický a existenční teror. Vzpomeňme Rusko (Sovětský svaz), východní blok, Kubu, Čínu, Kambodžu, Koreu, Vietnam, Tibet, ale i marxistické, či maoistické guerilly v Tichomoří, Jižní Americe, či Africe. Komunismus, tento „nejdemokratičtější systém na světě“, brutálně a krvavě potlačuje jakékoliv projevy nesouhlasu. Východní Němci, Maďaři, Poláci v 50., 70. a 80. letech, československé „pražské jaro“ v r. 1968, či „pekingské jaro“ - pásy tanků zmasakrované nenásilné protesty čínských studentů z jara 1989.
Toto je komunismus v praxi. A k tomuto všemu se hrdě hlásí čeští komunisté. Občas veřejně, daleko častěji méně veřejně - na schůzích, mítincích, ve vnitrostranických tiskovinách. Jak jsme to mohli dopustit?!
Popření všech práv a svobod Komunismus v sobě nese, stejně jako nacismus, popření veškerých lidských práv a svobod, jak je deklarovala euro-americká civilizace. Během 20. století za sebou zanechal 80 až 100 milionů obětí.
Počet, který není lidský rozum s to pojmout. Komunismus je zrůdný. Proto jsme šli v roce 1989 do stávky. I proto. Nechtěli jsme se už tvářit, že ho milujeme. Nechtěli jsme s ním nic mít. „Otcové“ naší demokracie nám ho svou laxností a naivitou vrátili zpátky do života. Bolševici buší na vrata Strakovy akademie a zdá se, že jim premiér Paroubek otevře. Historické paradoxy - sociální demokraté (opět) ve smrtícím objetí komunistů!
Komunismus je ze své podstaty antidemokratický, dnešními slovy extremistický. Tvrdí-li nám naši komunisté, že tomu tak není, nevěřím jim ani hlásku, ale budiž. Pak ovšem nemohou být komunisty. Popřeli by sami sebe. Může být nacista demokrat?
„Otcové“ naší demokracie udělali roku 1990 velkou chybu. Uvěřili v jejich polepšení. Za 16 let se nepohnuli ani o píď. Experiment s upřímně kajícím se komunistou se nezdařil. Demokracie se musí umět bránit.
Pochopil by to dnes Václav Havel? Tak, jako se brání neonacismu, tak, jako hledá prostředky proti islámskému extremismu (na čí straně stáli komunisté během hrůzovlád v Íránu a Iráku?), musí demokracie najít sílu a odvahu skoncovat s beztrestnou propagací a šířením komunismu. Připomínám - 80 až 100 milionů, v drtivé většině naprosto bezbranných lidských obětí. Leninovy třísky... Už jenom z piety vůči nim musí být propagace komunismu postavena mimo zákon.
K sedmnáctému výročí 17. listopadu 1989 bez nich, přátelé. Naše nová revoluce. Tentokrát dokončená.
