Odpovědi do ankety Kniha roku 2005

Ivan Adamovič, kritik, redaktor Hospodářských novin

Martin Šmaus: Děvčátko, rozdělej ohníček (Knižní klub). Letos se mě žádný jiný český román nedotkl více než tato melancholická kniha o vášnivých Romech.

Philip K. Dick: Temný obraz (Argo). Jeden z tvůrčích vrcholů sci-fi spisovatele, který se ukazuje být pro druhou polovinu 20. století figurou stejně klíčovou jako Franz Kafka.

Bryan Talbot: Dobrodružství Luthera Arkwrighta (Comics Centrum). Klobouk dolů před českým vydavatelem, který restauroval a nákladně vydal tuto zapomenutou klasiku avantgardního komiksu.

Milan Balabán, religionista

Gil Vicente: Hra o pekelné lodi (Torst)

Miroslav Balaštík, šéfredaktor Hosta

Je mi trapné, že uvádím knihy z Hosta, ale vzhledem k tomu, že mě zajímá současná česká próza, nemůžu se tomu vyhnout:

1. Jáchym Topol: Kloktat dehet (Torst). Topol roste od knížky ke knížce. I když na první pohled znovu pokouší tentýž vzorec, jako v případě Nočních prací, je Kloktat dehet propracovanější, nápaditější a vyprávění sugestivnější.

2. Jiří Hájíček: Selský baroko (Host). Hlavně za to, že Hájíček pro literaturu vzkřísil téma kolektivizace a vůbec života na vesnici, a přitom nesklouzl do klišé a nepřestal vyprávět.

3. Daniela Fischerová: Happy end (Host). Protože v tomto složitém románu Fischerová znovuobjevila klíčovou otázku, jestli je lidský život příběhem: jestli má život svého vypravěče a svého čtenáře, jak moc je hrdina svobodný a jestli existuje šťastný konec.

Alexander Balogh, redaktor deníku SME, Bratislava

Tobiáš Jirous: Než vodopády spadnou (Labyrint, Praha 2005). Príťažlivosť a autenticita „tém“ minipríbehov a denníkových zápisov, humor, duchaplnosť, úžasný jazyk. To všetko v správnom rytme, ako sa na dobrého hudobníka patrí.

Mýty naše slovenské (Zostavili Eduard Krekovič, Elena Mannová, Eva Krekovičová*Academic Electronic Press, Bratislava 2005). Chvályhodný a nanajvýš potrebný pohľad na niektoré „posvätné“ skutočnosti, od Veľkej Moravy cez Jánošíka (viete, že napríklad tak ospevovaná zbojnícka kariéra tohto národného hrdinu trvala len krátkych pár mesiacov a pritom sa vôbec nepotvrdilo, že by obdarúval chudobných?), Štúra, Tisa až po Husáka a mýty komunistické.

Ivan Wernisch: Zimohrádek (Petrov, Brno 2004). Napriek tomu, že (zatiaľ) naposledy vyšiel v roku 2004. Napriek tomu, že autor ho po štyridsiatich rokoch už nemá príliš v láske. Zimohrádek je pre mňa stále zjavením.

Pavel Barša, politolog

Andrew J. Bacevich: The New American Militarism. How Americans Are Seduced by War (Oxford. Oxford University Press 2005). Povinná četba pro všechny, kteří podlehli představě, že záporný vztah k Bushovu neoimperialismu je nutně výrazem levicové ideologické úchylky. Konzervativní katolík a veterán vietnamské války Bacevich nemůže být z takové úchylky podezříván. Jeho kritika spojení morálního misionářství s kultem zbraní je o to přesvědčivější.

Klaus J. Bade: Evropa v pohybu. Evropské migrace dvou staletí (Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2004*Europa in Bewegung. Migration vom späten 18. Jahrhundert bis zur Gegenwart. München C. H. Beck 2000*do češtiny přeložil Alexej Klusák). Současná vlna xenofobie v Evropě oživuje nacionalistický blud o přirozené vkořeněnosti kulturně homogenních národů do jejich území, na němž žily po mnoho staletí. V protikladu k tomu Badeho mistrná historická syntéza ukazuje, že moderní evropské společnosti povstaly z neustálého stěhování a míšení obyvatelstva, a že u jejich počátků tedy nestojí bezešvá národní identita, nýbrž mnohost etnicky a kulturně různorodých prvků.

Libuše Bělunková, šéfredaktorka týdeníku A2

1. Naomi Kleinová: Bez loga (Argo 2005)

2. Elias Canetti: Svědomí slov (Prostor 2005)

3. Jedna ukázka z Německé čítanky – Terízia Mora (Labyrint, Gutenberg 2005)

Petr A. Bílek, literární vědec

Sylva Fischerová: Návrat (Torst). Povídkový cyklus, který je asi dosud nejpřesvědčivější generační výpovědí. A další doklad, jak dobrým básníkům svědčí plocha prózy.

Pavel Šrut: Příšerky a příšeři (Paseka). Všechna moc imaginace, vrhnutá do psaní pro děti. Takhle se vymycuje Pleva s Říhou, Timur i Bořek stavitel.

Jáchym Topol: Kloktat dehet (Torst). Temný román, napsaný tak, že se tají dech. Netušil jsem, že po Nočních pracích jde jít ještě dál.

Vladimír Borecký, filosof a psycholog

1. Oldřich Čálek: Skupinová daseinsanalýza (Praha, Triton 2005). Vynikající práce našeho předního odborníka seznamuje s obratem v psychoterapii, vycházejícím z Heideggerovy fundamentální ontologie. Jako jeden z prvních se Oldřich Čálek neomezuje na individuální aplikaci analýzy pobytu, ale snaží se ji využít ve skupinovém prostředí.

2. Eva Syřišťová: Puklý čas a smích absolutní vlády (Brno, Janeček 2005). V již čtvrtém, rozšířeném vydání, kterému stále neubývá na naléhavosti, seznamuje renomovaná psycholožka netradiční formou, v níž vědecký základ přibližuje esejistickými a beletristickými prostředky, s problematikou schizofrenního onemocnění

3. Karel Vachek: Teorie hmoty: O vnitřním smíchu, rozdvojení mysli a středovém osudu (Praha, Herrmann & synové, 2004). Svazek esejů známého filmového dokumentaristy zasahující originálním způsobem do teologie, liturgie, epistemologie a řady dalších odvětví a otvírající nečekané a inspirativní pohledy do každodenní šedé reality s odměřenými dávkami absurdní komiky.

4. Radim Kopáč (editor): Kámen do voda. Malá antologie české naivní poezie 20. století (Praha, Clinamen, 2005). Záslužný pokus mladého literárního badatele a kritika o zmapování přezírané oblasti poezie, z níž vybral svěží, jedinečné a překvapující květy.

Petr Borkovec, básník a překladatel

Tomáš Glanc – Jana Kleňhová: Lexikon ruských avantgard 20. století (Praha, Libri 2005). Co je lexikon? Co dějiny literatury? Co je ruské? Co avantgardní? A tak dál. Skoro čtyřsetstránková debata o avantgardní estetice a problémech jejího uchopení, která má spád, napětí i atmosféru výtečného dobrodružného čtení. Dvě věty z hesel: „Jiný kritik psal o hudební špíně a autora označil, stejně jako tomu bylo v případě futuristů, za blázna, který by potřeboval svěrací kazajku.“ (Sergej Prokofjev); „Oběsila se ve městě Jelabuga, údajně na provaze, který jí na cestu dal B. Pasternak.“ (Marina Cvetajeva).

Michael Borovička, publicista a překladatel

1. Pavel Bělina, Josef Fučík: Válka 1866 (Praha, Havran, Paseka 2005, 688 s.). Je to první monografie zpracovávající téma prusko-rakouské války 1866 skutečně v celé šíři a přitom na vynikající odborné úrovni.
2. Alain Soubigou: Tomáš Garrigue Masaryk (Praha a Litomyšl, Paseka 2004, 456 s., přeložila Helena Beguivinová). První Masarykův životopis v češtině po roce 1989, škoda jen, že nám ho musel napsat Francouz.
3. Hugo Claus: Fámy (Praha a Litomyšl, Paseka 2005, 208 s., přeložila Olga Krijtová). Próza zřejmě nejvýznamnějšího představitele moderní vlámské literatury může být i pro nás inspirací, jak se literárně „poprat” s tématem kolaborace a dosud neuzavřené minulosti.

Tereza Boučková, spisovatelka

Ivan Jergl: Naděje chodí po špičkách. Vydal Okamžik - sdružení pro podporu nejen nevidomých (2005)
Knížka debutujícího Ivana Jergla (nar. 1941) je silná a dobře napsaná - bez sentimentu a lítosti, přestože jde převážně o příběhy zdravotně postižených. Vyzrálý úsporný ironický styl je nejlepší právě v povídkách, v nichž je cítit osobní prožitek autora.

Adolf Branald, spisovatel

Čím jsem starší, tím častěji se vracím do světa, který je mi stále bližším než ten dnešní. To je také důvod, proč jsem si vybral a četl tyto knihy:
1. A. Borovičková - Cris Voskovec: Voskovec - Wachsmann, dopisy (Bookman)
2. František Černý: Za divadlem starým i novým (Karolinum)
3. Vzájemná korespondence František Hrubín - Václav Černý (editor R. Hamanová, Torst)

Edgar de Bruin, ředitel literární agentury Pluh, Amsterdam

Navrhuji pouze dva tituly. Vzhledem k tomu, že moje agentura zastupuje mj. Petru Hůlovou a Miloše Urbana, nepřipadá mi vhodné, abych navrhoval jejich knihy, i když myslím, že jak Cirkus Les Mémoires, jak Santiniho jazyk si zaslouží být v anketě jmenovány.
1. Jáchym Topol: Kloktat dehet (Torst, Praha 2005). Topolova kniha na mě působila jako literární počítačová hra. V první části hledáš a zkoušíš různé dveře, až konečně najdeš ty správné nebo osudné, a pak se to celá rozehraje na plné pecky. Ve druhé části knihy, ve vystupňovaně fantasmagorickém světě se musíš prostřílet k apokalyptickému konci, protože podstatou téhle hry je nezemřít. A stejně jako v počítačové hře zabloudíš, jdeš nesprávným směrem, potkáš nové věci, které možná vedou k dalším dobrodružstvím, ale které nejsou na cestě, po níž máš jít. A Topol nechá všechny ty nové motivy suverénně a statečně uhasnout.
Kloktat dehet je úžasná kniha o jedné z nejzákladnějších životních podstat, totiž o přežití. Přežít za každou cenu za všech okolností. Topol to dokázal ve své knize výborně vystihnout. Kloktat dehet také vyniká jazykově, Topol se jako málokdo umí vžít do malého chlapce.
Kloktat dehet má rytmus jako pancéřovaný vlak, přejede tě jako Tiger tank a ke konci knihy sotva lapáš po dechu.
2. Eelke de Jong, Cornelis Bakker: Bludný bruslař. Pověsti a báchorky z Nizozemska a Flander (Argo, Praha 2005). Krásná kniha o části nizozemské kultury, která je málo známá i mezi Holanďany. Žádná hašišová doupata, ale pověsti a legendy z dřívějších dob. Překvapivě legrační, smutné, kruté apod. Část těch pověstí se odehrává na venkově těsně nad Amsterodamem, a protože bydlím hned vedle a moji předci odtud pocházejí, jsou mi tyto pověsti a báchorky velice blízké.
Tomu, kdo chce poznat Nizozemsko po jiné stránce než jen z těch hloupých, nekonečně omílaných fám o drogách atd., mohu tuto výtečně přeloženou knihu vřele doporučit.

Pavel Brycz, spisovatel

Andělina země – Frank McCourt (Academia, Praha 2004, překlad Josef Moník)
Na vrcholu mé knihparády za uplynulý rok stojí vzpomínání angličtináře v důchodu, který jako irský Candide prošel životem, a byť po útrapách v Irsku promoklém skrznaskrz chlastem, katolicismem a neustálým deštěm zamíří za Velkou louži, aby začal nový život v zemi, kde má každý své vlastní bělostné zuby, realita je dost odlišná od vytouženého „amerického snu“.

Pokračování slavné knihy Andělin popel opět míchající humor se surovostí života nedosahuje kvalit knihy první, ale stále to tomu Irčanovi proklatě píše.
Kdo stejně jako já učí středoškoláky literaturu, pobaví se i příkrými odsudky klasiků angloamerické literatury, které jako by byly vypadly z pera i našich středoevropských (ne)čtenářů v telecím věku.

Helena Březinová, skandinavistka

Sjón: Stíno-Baldr (Skugga-Baldur), vyšlo v roce 2003, v říjnu 2005 obdržela kniha literární cenu Severské rady

Jde o kratičký román Islanďana, kterého našinec možná zná coby autora textů písní von Trierova muzikálu Tanec v temnotách. Křišťálově čistým a úsporným jazykem se tu vypráví o démonickém pastoru Baldrovi a jeho honu na lišku, ze kterého se v majestátní islandské krajině stává lítý souboj člověka s přírodou a nesmlouvavá konfrontace etických hodnot. Děj se příznačně odehrává v druhé polovici 19. století, éře průmyslového vzmachu. „Stíno-Baldr“ je podle islandských pověstí zlovolný a záludný kříženec kočky a lišky a Sjón si s motivem hned v několika rovinách mistrně pohrává. A jak se na pořádný historický román sluší, diskutují se tu žhavé otázky dneška.

Václav Burian, novinář, polonista, redaktor Listů:

Adam Michnik: Wściekłość i wstyd (Vztek a hanba), Zeszyty Literackie, Varšava 2005. Ať je autor zrovna ve vlasti uctíván, nenáviděn, ať je prominentem, nebo politickým vězněm, vždycky klade otázky, které si každý položit netroufne, ze strachu před režimem či před „duchem doby“. Nikoho takového nemáme.

Wisława Szymborska: Dwukropek (Dvojtečka), Wydawnictwo a5, Krakov 2005. Nová sbírka polské nositelky Nobelovy ceny za literaturu. Pouhých sedmnáct vlídných, čtivých, ba úsměvných básní, a přece - tolik mezních situací, taková vděčnost za okamžik, taková hrůza z promarněných možností, špatně pochopených rozcestí, z minulého století.

Bolesław Leśmian: Rostla višeň na královském sadě, H&H, Praha 2005, přeložila Vlasta Dvořáčková. Zcela jiná poetika, ale blízkostí něhy a hrůzy básně ne tak vzdálené Wisławě Szymborské. Potěšení, že někdo nově přeložil (a vydal) klasika polské poezie, zesnulého ve třicátých letech.

Jiří Cieslar, filmový a literární kritik

1. Jiří Kovtun: Republika v nebezpečném světě (Torst 2005)

2. Milan Lukeš: Mezi karnevalem a snem (Divadelní ústav 2004)

3. Jiří Knapík: Únor a kultura (Libri 2004)

Václav Cílek, geolog a publicista

Za knihu roku považuji hmotnostně největší knihu české archeologie od editorů L. Smejtka a L. Lutovského Pravěká Praha (Libri 2005), která zahrnuje tak 70 století existence pražské kotliny. Knihu lze číst i jako základ tolkienovských mýtů o odcházejících a bojujících pokoleních či jako průřez českým designem posledních osmi tisíc let.

Jen několik států světa má podobný seznam chráněných území jako je edice „Chráněná území ČR“ (hlavní editor P. Mackovčin, MŽP), která v tomto roce vstoupila do XII. dílu. Jedná se o doživotní program výletů do přírody.

Hodně se mluví o Sudetech, krajině a paměti. Rád bych zmínil dlouhodobý projekt skupinky nadšenců od Horní Plané, která soustavně vydává dílo „nejvíc českého“ autora z okruhu Franze Kafky – Johannese Urzidila (nakladatelství Fraktál) a rovněž podobný projekt nakladatelství Vitalis, který se týká Adalberta Stiftera.

Karel Císař, teoretik umění

1. Le Corbusier-Saugnier: Za novou architekturu (Přeložil Pavel Halík, Nakladatelství Petr Rezek 2005).
2. Roland Barthes: Světlá komora. Poznámka k fotografii (Přeložil Miroslav Petříček, druhé, upravené vydání, Agite/Fra 2005).
3. Hal Foster, Rosalind Kraussová, Yve-Alain Bois, Benjamin H. D. Buchloh: Art Since 1900. Modernism, Antimodernism, Postmodernism (Thames & Hudson 2004).
Vzhledem k tomu, že základní práce k myšlení o architektuře byla česky uvedena po osmdesáti letech od původního vydání a podobně významné dílo o fotografii česky vyšlo po dvaceti letech, překlad prvních ucelených dějin umění 20. století by se tedy měl objevit v roce 2009.

František Čermák, lingvista

1. Sandra Kalniete: V plesových střevíčkách sibiřským sněhem (Lubor Kasal 2005). Je to těžko uvěřitelný příběh osudu lotyšské dívky dorostlé v ruském komunistickém sibiřském lágru v ženu, která se nakonec stala lotyšskou eurokomisařkou, krásný, poutavý a hrozný příběh o komunistickém hnusu, zvůli a proti němu stojící vítězné vůli žít.

2. Simon Singh: Big Bang (Harper Perennial 2005). Mimořádně zasvěcené, poutavé a hlavně srozumitelné líčení, často v podobě sekvence příběhů, o velkém třesku, který sám autor charakterizuje v podtitulu jako „Nejdůležitější vědecký objev všech dob a proč o něm musíš vědět“. Autor, dnes už světoznámý jinými knihami, je i u nás proslulý svým zpracováním příběhu o posledním Fermatově teorému a svou Knihou kódů a šifer.

Josef Čermák, překladatel, editor a literární historik

1. Ivan Wernisch: Píseň o nosu (Petrov 2005). Další opus autorova obdivuhodného výzkumnictví a taky důkaz, jak dějiny i v literatuře zametají stopy
2. Sen o kříži (Jitro 2005). Nádherná anglosaská báseň někdy z 8. století (stejně chvalitebný překlad, komentář a ilustrační doprovod)

Jan Děkanovský, publicista

Martin Šmaus: Děvčátko, rozdělej ohníček (Knižní klub)
Strhující příběh, magický a přitom vyzrálý text, který působí tak trochu jako zjevení.

Umberto Eco: Tajemný plamen královny Loany (Argo)
Výborný román a knížka sama coby půvabný artefakt.

Jonathan Safran Foer: Naprosto osvětleno (BB art)
Přes poněkud módní téma pozoruhodná próza.

Radka Denemarková, spisovatelka

Karel Hvížďala: Stopy Adrieny Šimotové (Dokořán, Praha 2005). To je paní, jejíž každý projev - výtvarný i literární - si hýčkám, neboť nevím, kdy ho budu potřebovat... Ona své myšlenky vytrhává jako staré parkety, které budou sloužit ještě dlouho, i když v nové mozaice.

Ivan Wernisch: Píseň o nosu (Petrov, Brno 2005). Antologie pozapomenutých. Doklad ošidnosti všech literárněvědných šuplíků a arogance literárního provozu. A když se do vážna zasune ironie a sebeironie, tragický tón se jen prohloubí.

Josef Charvát: Můj labyrint světa (Galén, Praha 2005). Vzpomínky na dvacáté století a zápisky z deníků, tolik vzácná sebereflexe je tu nejvyšší z ctností. Diagnózy lékaře, který je Čechem a následkem toho Čechům nevěří...

Miloš Doležal, redaktor literární redakce Čro3-Vltava a básník

Czeslaw Milosz: Miloszova abeceda (přeložil V. Burian, Paseka 2005). Básník, který myslí proti davu a době.

Pavel Janský: Dštění (Torst 2005*editor M. Kosák). Verše zadírající se jak třísky pod kůži.

František Emmert: Češi ve wehrmachtu (Vyšehrad, 2005). Zamlčované a přehlížené osudy, které patří k našim novodobým dějinám. Svědectví z odvrácených stran bitevního pole.

Pavel Dominik, překladatel

Gil Vicente: Hra o pekelné lodi (Torst 2005*přel. Vlasta Dufková a Jiří Pelán).

Andrzej Stasiuk: Jak jsem se stal spisovatelem (Prostor 2004*přel. Václav Burian)

Petr Sís: Tibet (Labyrint 2005)

První dvě knihy jsou pozoruhodné i z hlediska překladu. V prvním případě musela být obtížnost úkolu převést dílo do češtiny zřejmá od počátku – výsledek je brilantní. Překladateli Stasiukovy knihy se podařilo zachovat svébytně autentický tón autorova vyprávění a překonat stylistické nástrahy zdánlivě jednoduchého textu. Sísův Tibet je kniha pro radost.

František Dryje, šéfredaktor časopisu Analogon

1. Ladislav Klíma: Mea (Torst, Praha 2005). Ladislava Klímu považuji za největšího spisovatele a myslitele českého, a je nehynoucí zásluhou nakladatelství Torst a editorky Eriky Abrams, že se o tom začíná vědět nejen ve Francii. V tomto kompletním vydání 259 zlomků z let 1909-1927, uvedených Vlastním životopisem, můžete prožít i vlastní život inspirovaně: „Bůh se zbláznil: chtěl se zbláznit – bláznit = hic mundus = Ludibrionismus na druhou, nebo na stou potenci.“ Atd. Atd. Atd.

2. Jiří Sádlo (ed.), Petr Pokorný, Pavel Hájek, Dagmar Dreslerová, Václav Cílek: Krajina a revoluce (Malá Skála, Praha 2005). Jestliže renomovaní vědci v úvodu své vědecké monografie sami se sebou diskutují: „Jsme Natálie Mooshabrová české vědy. – Anebo nejsme?“, je zřejmé, že tu něco nehraje. Při četbě však zjistíme, že naopak všechno hraje do karet, z nichž je nám vyložen i takovýto axiom: notoricky věčnou otázku Kdo jsem? nelze klást, aniž bychom se zeptali Kde jsem? Kniha, která boří nejeden z mýtů, jimiž nás vybavili autoři školních osnov.

3. André Breton: Manifesty surrealismu (Herrmann &*synové, Praha 2005). I zarytí odpůrci surrealismu (minulého i budoucího) těžko popřou, že Bretonovy koncepty ovlivnily kulturní paradigma celého 20. století. Oni sice vědí, že šlo o vliv neblahý, leč čtenář jen trochu vnímavý a nepředpojatý, který je schopen oddělit plevy času od zlata času, může v této knize objevit jednu z možných cest k sobě samému.

4. D. Ž. Bor: Klonování času (Trigon, Praha 2005). Má-li autor přístup k tomu, co se skrývá dole – v jazyce, například – tak jako myslitel a básník D. Ž. Bor, skoro nás přesvědčí, že „smích sfér“ nemusí být ani dnes tak úplně marná představa. Vlastně je zde demonstrováno, že v tom klímovsklém ludibrionismu je víc smyslu, než jsme tušili.

Petr Dudek, redaktor BBC

Z původní české literatury oceňuji Jiřího Hájíčka Selský baroko (Host 2005). Postavit románovou zápletku na odkrývání půl století starých zločinů komunismu vyžaduje odvahu. Hájíček přitom dotahuje výsledek do čtivé a nepodbízivé podoby.

Z překladů vybírám román Můj Michael od Amose Oze (Paseka 2004). O tiché trýzni šťastného manželského soužití psal a píše leckdo, ale Oz dokáže otřást mužskou sebejistotou lépe než kdokoli jiný.

Paměti předválečného amerického komunisty, a později bojovníka s komunismem Whittakera Chamberse Svědek (Občanský institut 2005) se dají číst jako thriller. Mnohem víc jsou však poučnou a poučenou polemikou s komunistickou ideologií.

Joachim Dvořák, šéfredaktor revue Labyrint

Zaujala mě kniha mladého kanadského autora Craiga Thompsona Pod dekou (BB art). Před dvěma lety jsem ji objevil v jednom londýnském knihkupectví v sekci graphic novels, sedl si na koberec a bez dechu ji za dvě hodiny přečetl. Intimní příběh se tu spojuje s nevšední vizuální fantazií. S potěšením jsem si teď koupil Cubu v detailech, netradičně pojatý záznam „fototripu“ z Ostrova svobody od Michala Cihláře a jeho ženy Veroniky Richterové (vydala Gallery). Žádná nostalgie, ale krása v mizení.

Alena Dvořáková, anglistka

Z knih, jež se mi v letošním roce tak či onak dostaly do rukou, bych titulem „knihy roku” poctila vydání Krále Leara v překladu Martina Hilského a s komentářem Martina Hilského a Bohuslava Mánka (Atlantis 2005)*dále nový, do češtiny zatím nepřeložený román britského spisovatele japonského původu Kazua Ishigura Never Let Me Go (faber and faber 2005)*a konečně dvojjazyčný (anglicko-německý) sborník písňových textů The Book of Lieder (překlad Richard Stokes, faber and faber 2005), ve kterém najdeme přes tisícovku básnických textů více i méně známých básníků převážně německé provenience (Brecht, Goethe, Heine, Hesse, Hölderlin a řada dalších), jež se klasickými staly teprve zhudebněním do podoby klavírních či orchestrálních písní (Lieder).

Jiří Ellinger, historik

Fareed Zakaria: Budoucnost svobody (Academia 2005). Teprve letošní druhé, opravené vydání má v češtině smysl číst. Ovšem smysl tím větší, že je to kniha, která míří k příčinám toho, proč dnešní Amerika v mnohém chybně rozumí politickým základům západní civilizace.

Chaim Potok: Kniha světel (Argo 2005). Fascinující kombinace prostoty a jednoduché úspornosti stylu a formy - a hloubky, závažnosti i působivosti sdělovaného.

Miloš Urban: Santiniho jazyk (Argo 2005). Možná paradoxně volím i opak Potoka – forma a styl zde poněkud zastiňují obsah. Ale skvěle se bavit u suverénně napsaného českého románu není vůbec málo.

Jarmila Emmerová, anglistka

Petr Loderecker: Sedmijazyčný slovník, latina, italština, dalmatština, čeština, polština, němčina, maďarština (První vydání Praha 1605*reprint Novi Liber, záhřebská Národní a univerzitní knihovna a České velvyslanectví v Chorvatsku 2005). Jedinečná kulturní památka a úctyhodné lexikografické dílo, které na základě předchozích podkladů sestavil a vydal opat Emauzského kláštera, benediktin Loderecker.

Petr Fischer, redaktor BBC

Píseň o nosu (Petrov, Brno 2005). Druhý díl antologie „zapomenutých, opomíjených a zavrhnutých básníků“, kterou opět sestavil Ivan Wernisch, vyvrací stesky pesimistů, kteří považují poezii za vymírající žánr. A přitom poezie je všude.

Petra Hůlová: Cirkus Les Mémoires (Torst 2005). Poslední kniha Petry Hůlové je důkazem, že balvan prvotiny vynášené do nebes lze úspěšně odhodit. Autorka vypráví o newyorských snech o lepším životě ve stylu volného a tvořivého splétání koberce, v němž není hlavních a vedlejších nití. Jako by právě to byl recept, jak příběh udržet příběh v literatuře.

Alice Flemrová, překladatelka

Omezuji se na překladovou literaturu z románských jazyků - i tak je výběr těžký - ale rozhodla jsem se pro tituly, které si podle mého názoru zaslouží více čtenářské pozornosti, než se jim zatím dostalo.

1. Ana Mirandová: Peklo ráje (Překlad a doslov Šárka Grauová. Praha, Torst 2004). Kniha vyšla až v polovině prosince, takže v loňské anketě neměla šanci.
2. Italo Svevo: Vědomí a svědomí Zena Cosiniho (Překlad Jan Vladislav. Kutná Hora, Tichá Byzanc 2005)
3. Gil Vicente: Hra o pekelné lodi/Auto da Barca do Inferno (Překlad Vlasta Dufková a Jiří Pelán. Praha, Torst 2005)

Martin Foret, komiksolog

Mám-li se držet svého „kopyta“, pak musím jmenovat především tyto knihy:

Craig Thompson: Pod dekou (BB art 2005). Podmanivý autobiografický román o dětství a dospívání na maloměstě, hledání svého místa na světě i vztahu k Bohu v nábožensky bigotním prostředí a v neposlední řadě o první lásce. Výtečná ukázka vyspělosti komiksové formy, která však splňuje kvalitativní nároky, které jdou mimo komiks, napříč všemi uměnami či formami výrazu.

Bryan Talbot: Dobrodružství Luthera Arkwrighta (Comics Centrum 2005). Luxusní česká edice nejspíše vůbec prvního britského „graphic novel“, díla vzniklého v zázemí britského undergroundu přelomu 70. a 80. let, které po formální stránce v ledačems předjímá vzestup komiksu pro dospělé, který i u nás zosobňují jména Alana Moorea a Neila Gaimana. Fascinující směs alternativních historií, polit-fiction, sci-fi, learyovské mystiky, mýtu o Vyvoleném a řady dalších prvků.

Alan Moore: V jako Vendeta (BB art 2005). Starší, přesto neméně působivá práce u nás již dobře známého Alana Moorea (Z pekla, Liga výjimečných) je orwellovsky temnou vizí totalitní Británie, v níž se podivně maskovaný hrdina (vigilant V) pokouší svou činností zadřít kola obludné mašinerie. Dílo politické, dobově aktuální, ale i nadčasové, plné (jak u Moorea také jinak) nejrůznějších odkazů, citací a narážek... Další náročné komiksové čtení.

Smím-li si dovolit z něj (malinko) odbočit, pak mi nedá neuvést ještě tento román:

Umberto Eco: Tajemný plamen královny Loany (Argo 2005). Slavný romanopisec se vrátil k tématu, které ho vždy fascinovalo – populární literatuře, jíž věnoval už soubor esejů Skeptikové a těšitelé (česky Svoboda 1995). Tentokrát je mu však prostředkem k poznání paměti, a to té individuální (hrdiny Yamba), i kolektivní (zvláště italské). Po spíše standardních posledních románech přichází se skutečným překvapením.

František Fröhlich, překladatel

1. Den danske ordbog (Slovník dánského jazyka) 1-6, 2003-2005. Slovní zásoba současné dánštiny (4421 stran) ilustrovaná bohatstvím příkladů. Řeči o ztrátě svébytnosti mají velkou výhodu: jsou zadarmo. Národ, který si ve světě (a v EU) chce jedinečnou identitu uchovat, pro to musí udělat víc než jen negativisticky vést svou. Jedinečný kulturní čin, jako je velký jazykový slovník, je ovšem projekt pracný a nákladný. Každý si může vybrat, co je cennější.

2. Philip Roth: Lidská skvrna (Volvox Globator 2005). Strhující všelidský americký román v nejlepší mainstreamové tradici americké literatury.

Tomáš Glanc, rusista

Petr Halmay: Koncová světla (Opus 2005). Intenzivní a osobní, soustředěná a precizní poezie autora, který v české lyrice už dvacet let pozvolna rozvíjí svou neokázalou, nekřiklavou, vytříbenou poetiku.

Jáchym Topol: Kloktat dehet (Torst 2005). Po konci studené války vypukly kromě různých válek skutečných i války fiktivní, které v umění rozvíjejí boj, napětí a stav konfrontace, obraz(y) armád a front jako stav jazyka, vědomí, imaginace. Topolova verze patří k těm nejpůsobivějším.

Jan Křen: Dvě století Střední Evropy (Argo 2005). Rozsáhlá studie vyvolává dlouhou řadu otázek ohledně metodologie i materiálu. Je to ovšem odvážná syntéza na ožehavé téma!

Martin Groman, publicista, moderátor ČRo3 Vltava

Petr Mikšíček: Sudetská pouť aneb Waldgang (Dokořán 2005). Putování mladého vzdělaného muže zapomenutou krajinou Sudet, schizofrenní oblastí, kterou jinak vidí Češi a úplně jinak vysídlení Němci. Krajinou, která má dvojí historii, dvojí názvy, dvojí výklad, krajinou, která tak nutí k vysvětlení, k hledání, k tázání. Skutečná pouť, kde Mikšíček začíná hledáním sebe sama, táže se po svém životě, a odpovídá mu krajina svým rozdvojeným příběhem.

Damas Gruska, šéfredaktor časopisu Knihy &*spoločnosť

1. E. Krekovič, E. Mannová, E. Krekovičová (ed.): Mýty naše slovenské (AEP, Bratislava 2005). Viac ako dvadsať popredných slovenských historikov demýtizuje „slovenské“ dejiny a ich aktérov – Pribinom a Svätoplukom počnúc cez Hlinku a Tisa až po Husáka a Mýty budovania komunizmu. Slovensko dospieva. Nie len preto, že táto kniha vznikla – ostatne pre odbornú verejnosť sotva čo z mýtov mýtom bolo, ale hlavne pre širokú a inšpiratívnu diskusiu, ktorú kniha vyvoláva.

2. Václav Cílek: Krajiny vnitřní a vnější (Dokořán 2005). Je málo autorov, ktorí dokážu vnímať krajinu tak komplexne, citlivo a láskavo, hľadať nie len naše miesto v nej, ale aj jej miesto v nás. Doba im nepraje, o to viac si ich vážme.

3. Bogdan Bogdanović: Sprievodca labyrintom mesta (Preložil Tomáš Čelovský. Vydavateľstvo Ivan Štefánik 2005). Srbský architekt a „urbanológ“, žijúci vo viedenskom exile, nezaprie v sebe nie len teoretika, ale i milovníka Mesta, jeho spolutvorcu, ale aj smutného rytiera v rednúcich šíkoch jeho záchrancov.

Dana Hábová, překladatelka

Karel Stibral: Proč je příroda krásná? (Dokořán 2005)

Petr Sís: Tibet – Tajemství červené krabičky (Labyrint, edice Raketa 2005)

Duff Hart-Davis: John James Audubon – Nejslavnější atlas ptáků (BB art 2005)

Všechny tři tituly jsou spjaty s přírodou, která je bohužel krásná stále méně. Zaujala mě také sci-fi Přežívá nejsmutnější Margaret Atwoodové (Mladá fronta 2005). Mnohé její předpovědi se letos plnily velmi znepokojivě.

Emil Hakl, spisovatel

1. Ian Kershaw: Hitler 1889–1936 Hybris, 1936–1945 Nemesis (přeložil Pavel Vereš, Argo 2004, 2005). Neb autor podrobně vysvětluje okolnosti, za kterých došlo k poslednímu přerozdělování světové politické moci, v jehož stínu stále žijeme. A také proto, že bez hysterie zpracoval fakta, na jejichž základě je možno vysledovat, jak se může přihodit, že pod sebou kulturní evropský národ kompletně podminuje prostor své kultury.

2. Ladislav Klíma: Sebrané spisy I., Mea (Torst 2005). Neb jsme my všichni, které Klíma v mládí omámil, čekali na tyhle sebrané spisy podle okolností polovinu až dvě třetiny života.

3. Patrik Ouředník: Šmírbuch jazyka českého (Paseka 2005). Neb nakladatelství Paseka patří poděkování za to, že se rozhodlo po dlouhých 13 letech vydat toto zásadní (byť v podmínkách prudkého vývoje jazyka v posledním desetiletí rychle zastarávající) pojednání o moderním českém argotu.

Tomáš Halík, teolog

1. Nicholas Lash: Hollines, Speech and Silence (Asghate, UK-USA). Brilantní filozofické eseje cambridžského profesora o proměnách chápání základních náboženských pojmů

2. Rüdiger Safranski: Das Böse oder Das Drama der Freiheit (Fischer Frakfurt 2004*6.vyd.). Pronikavé analýzy problému zla ve světle filozofie, literatury a náboženství

3. Jacek Zakowski: Obavy a naděje (Mladá fronta 2004). Kniha rozhovorů s předními mysliteli je patrně nejpronikavější analýzou stavu a prognóz našeho světa na přelomu tisíciletí – inspirativní, leč neradostné čtení

4. Pavel Hošek: Na cestě k dialogu (Návrat domů, Praha 2005). Nejlepší česká teologická práce o principech mezináboženského dialogu

Aleš Haman, literární vědec

1. Michal Ajvaz: Prázdné ulice (Petrov 2004)
2. Karel Šiktanc: Řeč vestoje (Karolinum 2005)
3. Vladimír Papoušek: Existencialisté (Torst 2005)

Ondřej Hausenblas, bohemista

Petr Sís: Tibet – Tajemství červené krabičky (Labyrint, edice Raketa, české vydání 2005). Sísovy obrazové knihy konečně i u nás dopřávají dospívající mládeži, zejména chlapcům, rozkoš ze čtení knih. Oko a mysl totiž nemusejí otrocky sledovat řádek po řádku, nemusejí se podrobit jedinému autorovu náhledu na věc, ale mohou podle nátury a zájmu čtenáře sledovat situaci, údaje i myšlenku jak ve vztazích mezi obrazy, tak během vyprávění, ale i mezi textem a obrazem. Sís neskládá ilustrované knihy, ani komentované obrázky, ale zcela autonomní text utkaný z obrazů i slov a vět.

Jonathan Sacks: O svobodě a náboženství. Třicet šest zamyšlení rabína Sackse nad věčně živými tématy biblických příběhů (nakladatelství p3k, Praha 2005, přeložil Jan Divecký). Pro leckoho jsou úvahy o vztahu civilizace a náboženství zamořeny kostelní hatmatilkou, v níž zaříkávadla už dávno udávila pronikavost uvažování. Sacks vrací myšlení o Bohu tam, odkud vzešlo – do zdravého rozumu, který se pídí po významu věcí, slov a zvyklostí.

Bill Bryson: A short history of almost everything (Black Swan, London 2004*česky nyní vydala Pragma – pozn. red.). Knížka pro zájemce o to, jak funguje vesmír a svět. Není to dětská encyklopedie pro neználky, ani populární věda pro všeználky. V obrovském množství dat, která jsou dnes k dispozici o původu lidstva nebo historii Země či vzniku hvězd, nabízí Bryson pro poučeného laika mnoho nových spojnic a umožňuje nové pochopení i dávno naučeného.

Markéta Hejkalová, šéfredaktorka nakladatelství Hejkal

Chválit vlastní práci u nás není považováno za příliš vhodné, ale já přesto nemohu navrhnout jiné knihy než ty, které vydalo nakladatelství Hejkal:

1. Josef Mlejnek: Nelegendy o malých inkvizitorech
2. Jan Lukeš: Srdcerváč – rozhovor se spisovatelem a scenáristou Jiřím Stránským
3. Hana Pražáková: Dobrý den Brno

Navrhuji je hlavně proto, že všechny píší o době před rokem 1989 – každá trochu jinak, z jiného úhlu pohledu – ale všechny nám velmi důrazně připomínají to, na co se dnes bohužel už zapomíná: že doba nesvobody byla úplně jiná než dnešní doba svobody.

Dagmar Hochová, fotografka

1. Jiří Kovtun: Republika v nebezpečném světě (Torst 2005)
2. Vladimír Burda: Lyrické minimum (Torst 2005)
3. Jan Kaplický: Album (Labyrint 2005)

Norbert Holub, lékař a básník

1. Milan Ohnisko: Milancolia (Petrov 2005). Působivá směsice tzv. existenciální úzkosti a černého humoru, doprovázená drásavými kresbami Vladimíra Kokolii. V kontextu české poezie je pozoruhodná zejména poéma Diabolky (endogenní interno).

2. Ludvík Kundera: Různá řečiště /a,/ /b/ (Atlantis 2005). Jako XVII. díl spisů LK na jaře vyšly k autorovým 85. narozeninám dvoudílné vzpomínky. Objektem zájmu se staly nejen kultovní osobnosti uměleckého života (např. Jan Skácel), ale v hojné míře také autoři mediálně méně známí (např. Petr Skácel). Portréty jsou napsány noblesní, ušlechtilou češtinou s vytříbeným smyslem pro charakterizující detail.

3. Karel Chromý, Radkin Honzák a kolektiv: Somatizace a funkční poruchy (Grada 2005). Lékaři v České republice jsou do značné míry stále produktem vulgárně zjednodušujícího biologického pojetí medicíny s minimálními znalostmi v oblasti dušezpytných nauk (psychiatrie, psychologie, psychosomatika, antropologie). Vytrvale pátrají po morfologickém substrátu, a když ho nenaleznou, s ulehčením si oddychnou – a pacient trpí dál. Srozumitelná a na úrovni současného poznání napsaná publikace by se měla stát povinnou četbou každého klinického lékaře.

Jiří Holý, literární vědec

1. Miroslav Červenka: Fikční světy lyriky v knize M. Červenky a kol. Na cestě ke smyslu (Torst 2005). Invenční teoretická studie mimořádné osobnosti, literárního vědce a básníka, který želbohu v listopadu zemřel.

2. Jáchym Topol: Zlatá hlava (In Život 2005). Topol jde svou cestou mimo literární provoz a módu, stejně jako kdysi Hrabal, a potvrzuje, že je nejvýraznějším českým prozaikem současnosti.

3. Modlitby šeptem. Uspoř. Luboš Rejchrt (Kalich 2005). Texty modliteb přes hranice věr a konfesí. Kniha pro ty, kdo v životě hledají víc než konzum a osobní úspěch.

Michal Horáček, textař

Emil Páleš: Angelologie dějin (Sophia, Bratislava, přeložila Kamila Poláková). Vynikající erudice a interdisciplinární zdatnost autorovi umožňují představit originální a myšlenkově odvážnou představu o synchroncitě a periodicitě v dějinách. Zřejmě se najdou také čtenáři, kteří se nad autorovými závěry pousmějí, i v jejich případě to však bude úsměv uznalý, vynucený účastí na skutečném intelektuálním dobrodružství.

Bob Dylan: Lyrics/Texty 1962–2001 (Kalich, Praha, přeložila Dita Zbavitelová a Michal Bystrov). Obsáhlá antologie mistra, který dokázal, že i náročná a hluboká poezie může vyvolávat masový zájem. Chce se mi dodat: a měla by. Potěšilo mne, že překladatelé se nepokoušeli o přebásnění. Zůstali překladateli, i tak museli v referencemi nabitých textech zdolat nejednu zapeklitou překážku. Myslím, že tato kniha by měla patřit ke standardnímu vybavení knihovny.

Alice Horáčková, redaktorka MF DNES

Tento rok mě nadchly následující knížky, každá z jiných důvodů. Jedna podněcuje fantazii dítěte, které mám v sobě, odzbrojuje jemným humorem a hravými nápady. Druhá, ač o Romech, vlastně není romská, je krásným, barevným románem o energii a pohybu života. Třetí je knihou tragickou, záznamem otřesné životní zkušenosti, kterou přinesla komunistická ideologie v minulém století a na niž bychom neměli zapomínat. A nebýt druhého vydání, zařadila bych sem i Podivuhodnou cestu Nilse Holgerssona Švédskem Selmy Laferlöfové, která je opravdu podivu-hodná. A já tu pohádku objevila tak pozdě!

1. Viola Fischerová: Co vyprávěla Dlouhá chvíle (Meander)
2. Martin Šmaus: Děvčátko, rozdělej ohníček (Knižní klub)
3. Sandra Kalniete: V plesových střevíčkách sibiřským sněhem (Lubor Kasal)

Jaromír Hořec, spisovatel

1. Igor Inov: Jak to všechno bylo, pane Werichu? (nakladatelství XYZ 2005). Kniha ruského autora (překlad) zasvěceně a poutavě osvětlující lidský i umělecký profil Jana Wericha (Jen na okraj: neexistuje tzv. Werichova vila. Na Kampě tam bydleli jako nájemníci Jan Wericha a básník Vladimír Holan.)

2. Josef Hrubý: Osoby (Fraus, Plzeň 2005). Vynikající sbírka básní zrcadlící svým obsahem i uměleckým výrazem současnost.

Cyril Höschl, psychiatr

Milan Kundera: Zneuznávané dědictví Cervantesovo (Atlantis, Brno 2005, 48 s.). Druhou částí tohoto útlého spisku přinášejícího dva starší Kunderovy texty je projev, který romanopisec proslovil v roce1985 při příležitosti udělení Jeruzalémské ceny. Byl to snad poslední veřejný projev umělce, který se rozhodl v duchu Flaubertově „zůstat skryt za svým dílem“. Je v něm na malé ploše vystižen princip evropanství, židovského kosmopolitismu a kýče. Kundera zkratkou načrtává, v čem spočívá umění románu a jeho role v kulturních dějinách. Text, který jinak též završuje jeho rozsáhlejší dílo L'art du roman, je metaforicky zástupným za „závažná témata“ a je díky své hlubokomyslnosti a nadčasovosti i po dvaceti letech neobyčejně živě asociován s prožitky dneška.

Anna Housková, hispanistka

Gil Vicente: Hra o pekelné lodi. Auto da barca do inferno (Dvojjazyčné vydání. Z portugalštiny přeložili Vlasta Dufková a Jiří Pelán. Studii napsala Šárka Grauová. Praha, Torst, edice Lusobrazilská knihovna, sv. 1, 2005).

Elisabeth Bishopová: Umění ztrácet (Vybrala, z angličtiny přeložila a doslov napsala Mariana Housková. Praha, Fra 2004).

Vilém Flusser: Jazyk a skutečnost (Z portugalštiny přeložil a doslov napsal Karel Palek. Praha, Triáda 2005).

Jiří Hrabal, šéfredaktor revue Aluze

Jáchym Topol: Kloktat dehet (Torst, Praha 2005). Topol je vypravěčský šaman.

Tatjana Gromača: Bijele vrane (Bílé vrány*Profil, Zagreb 2005). Soubor reportážních povídek z Istrie o lidech, o nichž se v turistických průvodcích nepíše… O obchůzkáři trati, bývalém boxerovi, výrobci kontrabasů aj. Našel by se český vydavatel?

Patrik Ouředník. Šmírbuch jazyka českého. Slovník nekonvenční češtiny (Paseka, Praha a Litomyšl 2005). Sice již třetí, ale rozšířené vydání velmi užitečné, chytré a zábavné knihy.

Luděk Hřebíček, lingvista

Fareed Zakaria: Budoucnost svobody. Neliberální demokracie v USA i ve světě (Academia, Praha 2005, 363 s. Přeložil Jaroslav Veis). Demokracie a svoboda v dnešní politické realitě. Samozřejmě, svoboda pro některé nemůže omezit svobodu pro ostatní. Ale svoboda v jakékoliv míře nemá ničit demokratické instituce. Je to čtení pro každého, zvlášť pro ty, kdo stále nejsou schopni pochopit jevy označované anglickým akronymem NGO.

Miroslav Hule, spisovatel

Milena Holcová: I města mají vši (Šarvar, Brno 2005). K uvedené knize lze ještě přiřadit tři svazky knih Lidi. Jako trojjediná osoba – spisovatel, nakladatel a knihkupec – jsem vybíravý a málokterou knihu dočtu. Holcovou jsem dočetl bezodkladně. Píše cestopisy duše a ovládá všechny literární žánry. Maně si vzpomínám na krédo bohéma ruské literární kritiky Viktora Šklovského, který praví: To přece nejde, aby jedni cedili semeno a krev a druzí pouze chcali! Hlocová nic a nikoho neočůrává, natož pak sebe.

Petra Hůlová, spisovatelka

Judith Hermannová: Nic než přízraky (Větrné mlýny 2005)
Tanja Dückersová: Zóna Berlín (Odeon 2004)
Andrej Skubic: Fužinské blues (Větrné mlýny 2005)
Dušan Čater: Taťka je zase opilej (Větrné mlýny 2004)

Karel Hvížďala, novinář a spisovatel

Z českých knih mě nejvíce zaujaly letos eseje Milana Kundery Můj Janáček a Zneuzávané dědictví Cervantesovo, protože ukazují na záludnost „malých kontextů”, které se snaží si vždy kulturu přivlastnit jako majetek lidu. Ale, jak říká autor, skutečná kultura je už dávno globalizovaná a patří a patřila vždy všem.

Navíc Kundera poukazuje na to, že kultura, pomocí které předáváme hodnoty našim potomkům, je to jediné, co po naší civilizaci zbyde. Dějiny se jen nudně opakují. Tohle tvrdí ve svých posledních esejích, které vyšly pod názvem Le Rideau (Opona). Mělo by se s autorem vyjednávat o jejich překladu.

Z překladů bych jmenoval Eliase Canettiho Svědomí slov. O těchto textech se dá říci totéž, co on říká o Karl Krausovi: předvádějí nám jeho bytostně biblické zděšení z devalvace jazyka.

Miroslav Chocholatý, šéfredaktor časopisu Weles

1. Sbírka Emila Boka (1925) Jedy blaženosti (Petrov, Brno 2005). Texty vynikají tematickou sevřeností a intenzitou výrazu. Bokova poezie je tichá, bez zbytečných příkras a gest, verše se vyznačují vyzrálostí a hloubkou. Převládají civilní záběry, které ovšem mohou kdykoliv přerůst v sen, představu či halucinaci. Básně jsou vizuálně působivé a rytmicky vyvážené. Jsou přítomné, a přece jako by to byly ozvěny něčeho dávného. Pro mne, coby čtenáře, určitě literární událost!

2. Kniha Petra Pazdery Payna Figury, figurace, figuranti, figuríny (Medar, Praha 2005). Krátké existenciálně laděné prózy, nastavující zrcadlo dnešnímu světu. Autor zbytečně nemoralizuje, a přesto se ve svých příbězích dotýká smyslu života, jeho složitosti a hloubky. O životě uvažuje nejčastěji v souřadnicích protikladů, ví, jak málo stačí, aby svoboda byla nahrazena paradigmatem, jak je snadné stát se pouhým figurantem. To vše v žánrově různorodých a tvarově kompaktních textech.

3. Kniha Karla Šiktance Řeč vestoje (Karolinum, Praha 2005). Silné, existenciálně hluboké texty, které provází rytmická preciznost. Autor tak jako v předchozích sbírkách prokazuje smysl pro detail, jakož i schopnost originální metafory. Tušený obzor smrti se promítá i do tvaru poezie – ta je nyní útržkovitější a verše zůstávají mnohdy záměrně nedopovězené, přičemž vyniká autorova práce s náznakem. Kvalitní poezie bez prázdných efektů a potřeby předvádění se.

Josef Chuchma, kritik a publicista, redaktor MF DNES

Jan Reich: Bohemia (Vydala Jana Reichová – Galerie Nový Svět). Staleté stavby a obce, české lesy, louky či rybníky snímané starými dřevěnými přístroji na černobílý materiál – s pokorou k danému místu, s profesním mistrovstvím. Dílo velké vytrvalosti a trpělivosti. Kniha dokonale nesezónní, polygraficky výtečná. Autorova životní publikace.

Libuše Moníková: Pavana za mrtvou infantku (Argo). Chaos a samota v moderním člověku reflektované s hutností a koncentrovaností, jež mohou až odpuzovat – pokud na románech nárokujeme relaxaci, poshovění a takzvanou útěchu.

Pavel Janáček, literární historik a publicista

Z toho mála nové beletrie, která mi prošla rukama, mne nejvíce zaujal román Jiřího Hájíčka Selský baroko (Host 2005). Odvahou dokumentovat literární komunikaci, zde konkrétně 50. let, si mne získala edice strojopisného sborníku z roku 1956 Život je všude (Paseka 2005, k vydání připravili Kateřina Ondřejová a Stanislav Wimmer). Největší čtenářský zážitek mi připravil Pavel Floss svými Architekty křesťanského středověkého vědění (Vyšehrad, listopad 2004). A jsem rád, že Lidová kultura v raně novověké Evropě od Petera Burkea vyšla česky (Argo 2005, přeložila Markéta Křížová).

Drahoslava Janderová, redaktorka (Academia)

Bohuslav Reynek: Dnes jen o té prašivině. Dopisy Bohuslava Reynka Tereze Sumové z let 1951–1970 (Paseka ve spolupráci s Katedrou české literatury a literární vědy FF UK. Editoři Aleš Palán a Martin Bedřich).

Soubor dopisů, které psal Reynek vnučce Leona Bloye a pozdější ženě Antonína Suma. Pisatel jako by bral dívku ve svých dopisech pod svou vlídnou a vytrvalou ochranu. Osobité, stručné zprávy o drobných (většinou petrkovských) událostech, jak je viděl Reynek, a zároveň schopnost dotknout se vždy něčeho podstatného.

Bohumila Grögerová: Klikyháky paměti (Concordia). Rozhovor Radima Kopáče s Bohumilou Grögerovou, doplněný několika jejími texty.

Jako by se všechno rozumělo samo sebou: válka, padesátá léta, problémy, nemoci, úmrtí v rodině, ale také práce, překlady a literatura jako přirozená součást života, která je dodnes pro tuto ženu podstatná. Žádná ctižádost a sebeprosazování. Krásná povídka Zajícův den ležela padesát let v šuplíku. Bohumila Grögerová má moje velké uznání.

Zdeněk Janík, spisovatel

1. Jiří Pilka: Výpravy proti času (Doron, Praha 2005). Čtivý životopis známého muzikologa, rozhlasového a televizního komentátora, plný postřehů a hodnocení sedmdesáti pěti let života v uměleckém prostředí.

2. Karla Erbová: Vasquezův jestřáb. Sbírka básní (Fraus, Plzeň 2005). Statečné verše o životě bez příkras s vírou, co hory přenáší.

3. Zdeněk Koňák: Jak šla léta. (Alfa-omega, Praha 2005). Posmrtně vydané kapitoly ze života novináře a básníka, který se nebál postavit totalitě.

Všechny tři svým způsobem „životopisné“ knihy mají svůj přesah v umění přijímat život, jak je, ale nebát se mu postavit.

Viktor Janiš, anglista

Craig Thompson: Pod dekou (BB art 2005, překlad Richard Podaný). Vražedně přímočarý komiksový román, při kterém si vzpomenete na vlastní věk nevinnosti a lásky tolik, až vás to píchne do srdce jako rampouch z pravé wisconsinské zimy. (Pro jednou slova ze záložky nelžou.)

Jonathan Safran Foer: Naprosto osvětleno (BB art 2005, překlad Richard Podaný). Kdo by byl řekl, že se život a zkáza jednoho ukrajinského štetlu dá podat tak podmanivě, uhrančivě, a přitom vtipně? Osmadvacetiletému magickému realistovi Foerovi se to podařilo měrou vrchovatou.

Michel Faber: The Fahrenheit Twins (Canongate 2005). Víc než originální sbírka povídek od autora kdesi na pomezí mezi Roaldem Dahlem, Patricií Highsmithovou a Ianem McEwanem.

Michal Jareš, redaktor Tvaru, editor

Craig Thompson: Pod dekou (BB art 2005). Originální, citlivý, výjimečný, jemný komiks, velmi vzdálený tomu, co si dospělý čtenář pod komiksem představuje. Vzpomínkový a snový svět se u Thompsona mísí, psychologie je doplňována vizualitou.

Ivan M. Jirous: Rattus norvegicus (Vetus Via 2004). Tato sbírka měla smůlu, že vyšla ke konci loňského roku, přesto by neměla zapadnout. Na Jirouse se trochu zapomíná, možná drobně vadí jeho hulvátská spirituální poezie. A přece a navzdory všemu je to jedna z jeho nejlepších sbírek.

Péter Esterházy: Pomocná slovesa srdce (Dauphin 2005). Není to příjemná kniha, nevzali byste si ji do postele, její čtení pohlcuje a bolí. Ale všichni, kdo se zaklínají velkými jmény jako Joyce nebo Broch, by ji měli znát nebo alespoň prolistovat.

Josef Jařab, amerikanista

1. Philip Roth: Lidská skvrna (Human Stain*Praha, Volvox Globator 2005. Překlad Jiří Hanuš). Tragikomický románový tanec kolem lidské identity a svobody v současné multikulturní Americe, ale nejen tam.

2. Josef Ludvík Fischer: Listy o druhých a o sobě (Praha, Torst 2005). Fascinující autobiografie jedné z velkých osobností naší duchovní historie, k vydání pečlivě připravená Jiřím Opelíkem.

3. Max Zweig: Vzpomínky (Univerzita Palackého v Olomouci, Nakladatelství Monse, o.p.s., 2004). Strhující osobní příběh napříč jedním stoletím dějin, které jsme mohli míjet, i když se odehrávaly v naší bezprostřední blízkosti.

Antonín Jelínek, literární kritik

1. Oldřich Král: Čínská filosofie (Maxima 2005)
2. Adolf Branald: Tichý společník (Academia 2005)
3. Ivan Klíma: Moje nebezpečné výlety (Academia 2004)

Pavla Jonssonová, genderová teoretička

1. Milan Kundera: Můj Janáček (Atlantis 2004). Milan Kundera je vzrušující vždycky, ale když zasvěcuje do svého vidění Janáčka, má to ještě další dimenze. Jednak lidskost kolegiálního zájmu o dílo jiných, jednak jeho dlouhodobá a angažovaná propagace Janáčka ve světě připomíná, že Kunderův význam pro českou kulturu přesahuje jeho vlastní tvorbu.

2. Martin Machovec, Antonín Vácha, Matěj Dlask: Mythologické dvojice, trojice a další –ice dneška (Torst 2005). Toto rozkošné dílko vychází v druhém, doplněném vydání. Jedná se o vědecký záznam divokého večírku českých undergroundových intelektuálů, při kterém dojde nejen na základní dvojice jako Amis a Amil či pravdy „více děr, více syslů – více hlav, více smyslů”, ale i na čtveřici „ruty šuty Arizona Texas”, a k ránu dokonce i na patnáctici „laciné ceny prasat nedovolily Prométheovi smést Europu gdyž Théby dýchaly horkou erotickou tmou ibišku lučního” (lanthanoidy). Za nic na světě bych si tenhle mejdan nenechala ujít! Tak zábavné šílence nenajdete nikde jinde, ani v Paříži, ani v San Francisku.

3. Libuše Moníková: Pavana za mrtvou infantku (Argo 2005). Fascinuje mě takový kafkovský popis života v cizině, který ale znamenal přiblížení se domovu pro autorku – a pro nás tady v Čechách díky autorce přiblížení se, prolnutí se světem Západu. Problematika ženské existence viděné přes jinakost Kafky, nahlédnutí situace českých žen tak, jak to Češky žijící uvnitř nedokázaly, poznámky z vyučování literárních kursů na universitě v Německu, zajímavé.

Milan Jungmann, literární kritik

Pro rok 2005 mám za nejzajímavější trojici knih, které se odpoutaly odvážně od popisu reality a s uměleckou odvahou vytvořily fantazijní, popřípadě záhadný svět „mimo nás“. A ukazuje se, že ten svět invence je zajímavější než popisné štěničkování realismu.

1. Daniela Fischerová: Happy end (Host 2005)
2. Michal Ajvaz: Prázdné ulice (Petrov 2004)
3. Edgar Dutka: Slečno, ras přichází (Prostor 2004)

Lenka Jungmannová, literární teoretička

Milada Součková: Neznámý člověk (Prostor, Praha 2005). Tento originální povídkový soubor sice vznikl již v roce 1943, avšak je aktuální i dnes. Součková si zde – tematicky se zaměřujíc na fenomén války jako společenského předělu – vybrala události 19. a 20. století a zkompilovala je s autobiografickým vyprávěním i dokumentárními texty. Výsledkem je hravý, vrstevnatý a hlavně demytizující pohled na skutečnost i člověka dané doby. Nejlepší z autorčiných próz, klíčové dílo moderní české literatury.

Virginia Woolfová: Jákobův pokoj (překlad Kateřina Hilská, Odeon, Praha 2005). Jedná se o vůbec první český překlad novely z roku 1922, která v kontextu autorčina díla představuje rozhodný krok do experimentu. Příběh z univerzitního prostředí ukazuje odlišnosti mezi subjektivním a objektivním vědomím, nahlíží otázku ženy ve společnosti a reflektuje plynutí času.

Eugenie Dufková (ed.): Reduta. Divadlo na Horním náměstí (BM Typo, Brno 2005). Celostně komponovaný sborník odborných studií, který vyšel u příležitosti letošního znovuotevření brněnské Reduty, předestírá v celé šíři nejen historii tohoto významného divadelního prostoru a uměleckých osobností s ním spjatých, ale prostřednictvím výtvarné a urbanistické reflexe i architektonického komentáře proběhlé rekonstrukce také nastiňuje genia loci fenoménu Reduta.

Vladimír Just, teatrolog a kritik

1. Věra Nosková: Bereme, co je (nejprve v Nakladatelství V. Nosková, 2005, poté (1.část) v nakladatelství Abonent ND, Praha 2005). Pokus o vzácně nevylhaný generační román, na jehož pokračování v Abonentu, kde doufám najdu zbytek původního textu, už se moc těším. A dojímá mne stádovitosti české kulturní industrie, jež stále dokola skloňuje a oceňuje pět až šest literárních „vyvolených” a mnohem autentičtější román Noskové nechává bez povšimnutí.

2. Stanislav Komárek: Černý domeček (Petrov 2005). Brilantní anatomie velkých dějin prostřednictvím živočichopisu malých: na chronologicky sledovaném modelu jedné obce a rodiny rozpitváno vše podstatné.

3. Milan Kundera: Můj Janáček a Zneuznávané dědictví Cervantesovo (obé Atlantis, Brno, 2004 a 2005). Je-li už český čtenář ochuzen o celé Umění románu, díky aspoň za úryvky, navíc (Janáček) nově aktualizované: povinná četba pro všechny, kdo se domnívají mít u nás na Janáčka (na román) patent.

Vladimír Justl, editor a kritik

Jáchym Topol: Kloktat dehet (Torst 2005). Zajímá mě cílevědomost spisovatele, který nemá žádné nedobré výkyvy.

Václav Kahuda, spisovatel:

1. Petr Hrbáč: Kosti, maso, tekutiny (Petrov 2005)
2. Martin Šmaus: Děvčátko, rozdělej ohníček (Knižní klub 2005)
3. Albert Kaufmann: Otvírací doba. Záznamy (Cherm 2005)
4. Immanuel Maurice Wallerstein: Úpadek americké moci: USA v chaotickém světě. (Sociologické nakladatelství 2005)

Anna Kareninová, překladatelka, autorka rozhlasových literárních pořadů

Tento rok byl pro mě víc než jindy hledáním návazností a v beletrii jsem narážela spíš na meze. A tak:
Oldřich Král: Čínská filosofie. Pohled z dějin(Maxima 2005). Uvedení do podstaty jiného systému myšlení a vnímání, ojedinělé nejen v našem kontextu.

Eva Stehlíková: Antické divadlo (Karolinum 2005). Čím fundovanější kniha, tím víc je v ní současné inspirace.

Ernest F. Fenollosa, Ezra Pound: Čínský písemný znak jako básnické médium. Přeložili Oldřich Král a Martin Pokorný (FRA 2005). Nepominutelný text pro ty, kdo se zajímají o jazyk jako matérii obraznosti.

Připomenutí významných starších knih z letošní četby:

Dante Alighieri: O rodném jazyce. Přeložil a komentáře sestavil Richard Psík (OIKOYMENH 2004). Základní pojednání o jazyce z hlediska básnického vnímání západního.

Rolf Rendtorff: Hebrejská bible a dějiny. Přeložil Jiří Hoblík (Vyšehrad 2003). Kromě jiného i svědectví o tom, jak vzniká paměť kultur.

Vladimír Karfík, literární kritik

Jiří Kovtun: Republika v nebezpečném světě. Éra prezidenta Masaryka 1918 –1935 (Torst 2005)

Jan Keller, sociolog

Milan Kubr: Průvodce politickým divadlem (Baronet, Praha 2005). Inteligentní a vtipné pohledy do zákulisí politiky, které je běžně divákům pro jistotu nepřístupné. Autor žije dlouhá léta ve švýcarských horách, což mu umožňuje s nadhledem pozorovat to, co z českého kráteru vidět není.

Pavel Klusák, hudební publicista

Karel Vachek: Teorie hmoty (Herrmann & synové)*za celistvý radikální pohled na svět, za účinnou misi učitele, který nepředává konkrétní liturgii, ale hloubku víry.
Karel Hvížďala: Jak myslet média (Máj / Dokořán)*za pronikavost a neúnavnost v diagnóze zločinů a poklesků médií.
Václav Cílek: Makom, kniha míst (Dokořán)*za schopnost vyslovit, co visí ve vzduchu, za navádění k nezprostředkovanému životu. Zásadní je, že česky vyšel nelítostný popis podrazů globálního trhu Bez loga autorky Naomi Kleinové. Nepochopitelné je pro mě nedocenění atraktivního a současného románu Daniely Fischerové Happy end. Z oblasti hudby mě nepřestává bavit a inspirovat Christian Marclay (Phaidon), monografie výtvarníka, jehož celoživotním tématem a materiálem je bizarní svět pop-music.

Jana Klusáková, redaktorka ČRo

Marie Svatošová: Až k prolití krve aneb Radostné poselství P.MUDr.Ladislava Kubíčka. Už pro tu větu „Dodržuj řád, hlídej si svobodu a zůstaň pokorná“. (Vydalo Karmelitánské nakladatelství 2005)

Radek Malý: Větrní aneb Zcestné verše. Už pro ten verš „Zavyly vichry. V lese procit šaman./ O křemen křísl, hříva mraků vzplála./ Zhavraněl den a zachvěla se skála...“ (Vydal Petrov 2005 – sbohem, Petrove)

Luigi Zoja: Soumrak otců. Už pro tu větu: „Jeden u nejhroznějších zločinů naší doby páchá muž, který se nestane otcem dítěte, jež zplodil*tato nespravedlnost je mnohem závažnější než například krádež.“ (Vydal Prostor 2005 v překladu Petra Patočky)

Běla Kolářová, výtvarnice

Pro mne by to tentokrát byla kniha Bohumily Grögerové Čas mezi tehdy a teď, která vyšla v Edici současné české poezie jako 27. svazek. Vydalo Klokočí Praha.

Jako další knihu jsem vybrala deník Jaroslava Formánka Francouzský rok, vydaný jako 15. svazek v Edici Revolver Revue, Praha. Krásnou češtinou popisuje každodenní Francii takovou, jaká skutečně je. Při jeho čtení nevyhnutelně musíme srovnávat s naší současností.

Pro mne jakýmsi překlenutím a spojnicí mezi odcházející a nastupující generací by mohlo být vydání prvního, dlouho očekávaného čísla časopisu Život v Umělecké besedě. Periodické texty však nemají být uváděny, a proto jsem jako třetí knihu vybrala dílo Rudolfa Matyse V umění volnost. Kniha sice vyšla už v roce 2003 u příležitosti 130. výročí založení Umělecké besedy, nicméně zůstává pro nás stále trvalou připomínkou naší dobré kulturní minulosti.

Marie Koldinská, historička:

Dovolím si odpovědět bez výhradního soustředění se na knihy, které se přímo týkají mého oboru a které musím tak jako tak číst, a naopak s přihlédnutím k tomu, co čtu, ač nemusím. Z tohoto hlediska je pro mne jednoznačně událostí roku kniha Zdenky Švarcové Japonská literatura 712–1868 (Karolinum 2005). Kniha tvořená obšírným pojednáním o tématu a na ně navazujícími informativními hesly poskytuje fundovaný vhled do „jiné kultury“, jejíž stálou atraktivitu pro české prostředí ostatně letos potvrdilo i vydání několika souborů povídek reprezentujících novodobou japonskou literaturu (z klasiků Rjúnosuke Akutagawa, z méně známých autorů vloni Takaši Atóda). Ačkoli i jejich četba je výjimečným zážitkem, zvolím další dva tituly ze svého oboru. Za mimořádný počin pokládám soubor rozhovorů jednak s někdejšími disidenty, jednak s čelnými funkcionáři předlistopadového režimu: Miroslav Vaněk – Pavel Urbášek (edd.), Vítězové? Poražení? Životopisná interview I–II (Prostor 2005). Jde o významný zdroj informací pro studium soudobých dějin a zároveň o potvrzení smysluplnosti až donedávna rozpačitě přijímané orální historie. Jako třetí titul uvádím rovněž knihu rozhovorů, pojatou naopak velmi tradičně – interview novináře Jeana Maurice de Montremy s proslulým francouzským historikem Jacquesem Le Goffem nazvané Hledání středověku (Vyšehrad 2005). Le Goff, reprezentant třetí generace školy Annales a jeden z žijících klasiků tohoto směru, nabízí bezpočet originálních bonmotů, neotřelých glos a zdánlivě upřímných vyznání. Je to skvělá ukázka inteligentní sebeprezentace muže, který dovede svůj vlastní obraz určený pro veřejnost konstruovat stejně důmyslně jako své dnes již světoznámé práce o klíčových tématech středověkých dějin.

Josef Kolmaš, orientalista

1. Zdenka Švarcová: Japonská literatura 712–1868 (Univerzita Karlova. Karolinum, Praha 2005. 303 stran). Skvěle vypravená publikace přední české japanoložky, věnovaná vzniku a vývoji japonské literatury 8.–19. století, doplněná rozsáhlým výkladem o dílech, žánrech, osobnostech a pojmech japonské literatury.

2. Fosco Maraini: Skrytý Tibet (Přeložila Karolina Křížová. Paseka. Praha-Litomyšl 2005. 430 stran). Poutavé vylíčení autorových cest do jižního Tibetu v letech 1937 a 1948, doplněná nástinem základů tibetského buddhismu, přehledem dějin Tibetu a autorovým vlastním rozsáhlým fotografickým doprovodem. Jedna z vůbec nejlepších knižních prací věnovaných tibetské problematice.

Stanislav Komárek, biolog a filozof

Tomášek M.: Dějiny čínského práva (Academia 2005)
Švarcová Z.: Japonská literatura 712–1868 (Karolinum 2005)
Tinková D.: Hřích, zločin, šílenství v čase odkouzlování světa (Argo 2004)

Petr Komers, novinář, překladatel, orientalista

1. Fosco Maraini: Skrytý Tibet (Paseka 2005). I přes tu velkou reklamu, jíž se knížce dostalo. I přesto, že v posledních letech vyšlo už několik výtečných knih o Tibetu. Tahle se neztratí. Množstvím informací, postřehy, hloubkou, neotřelým autorským stylem, edičně, graficky ani překladatelsky.

2. Hledání pravdy a krásy (antologie perské literatury*DharmaGaia 2005). Celá jedna z klasických světových literatur v kostce. Autor, orientalista Jiří Bečka, se vydání už nedožil. Jen málokdo ví, že odešla jedna z našich nejvýznamnějších osobností.

3. Oldřich Král: Čínská filosofie – pohled z dějin (Maxima 2005). Pokus o průnik do čínského myšlení ne popisem zvenčí, nýbrž zevnitř, jeho vlastními měřítky. Originální i záslužná práce.

Všechny tři knihy jsou dílem autorů, již studiu daného tématu zasvětili celá desetiletí svého života. A je to na nich vidět.

Ondřej Konrád, hudebník a publicista

Carlos Fuentes: Starý gringo (Garamond, edice Transatlantika). Panchovillovská drsná a překotná revoluce z počátku 20. století, skutečnost a sen, vzpomínky a přítomnost, útěky a vzdor, starý gringo, mladý generál a slečna učitelka. S něčím tak živým se čtenář nepotkává často.

Jorge Luis Borges: Ars poetica (Mladá fronta). Jako by Borges chtěl – a také jistě chtěl – přenést koncem 60. let na studenty Harvardu svou přehlubokou lásku k poezii a k literatuře vůbec. Takže mluvil na šesti přednáškách, přepsaných zde ze zvukového záznamu, velmi prostě, a o to účinněji.

Arturo Pérez-Reverte: Královna jihu (Knižní klub). Španěl Pérez-Reverte, Ecův ctitel, ale nikoliv plagiátor, jeden z nejzábavnějších současných vypravěčů, míchá přítomnost s historií a lehce pokleslé thrillery s literaturou výtečně. A vždycky se od něj něco překvapivého dozvíte. Například, že jsou v severním Mexiku velmi populární „corrida“, písně opěvující pašeráky. Ne staré songy, ale nově vznikající, o současných mafiánech létajících těsně nad zemí v cessnách, v kabině pytle koksu a kalašnikovy.

Radim Kopáč, literární kritik a editor

1. Georg Trakl: Podzimní duše (BB art, Praha 2005*překlad Radek Malý)
2. Milan Kozelka: Celebrity (Gulu-gulu, Praha 2004)
3. Wilhelm Busch: Max a Mořic (Kalich, Praha 2005*překlad Tomáš Kafka)

Markéta Kořená, literární historička

1. G. G. Márquez: Na paměť mým smutným courám (Odeon)
1. J. L. Borges: Ars poetica (Mladá fronta)
2. Hugo Friedrich: Struktura moderní lyriky (Host)

Pavel Kosatík, spisovatel a publicista

1. Jiří Kovtun: Republika v nebezpečném světě (Torst)
2. Jan Křen: Dvě století střední Evropy (Argo)
3. Miroslav Vaněk, Pavel Urbášek (editoři): Vítězové? Poražení? (Prostor)

Tři špičkové historiografické práce, všechny se bezprostředně dotýkající naší současnosti. Bylo by dobré, kdyby je četla česká střední třída.

Pavel Kotrla, literární publicista

Knihou roku se pro mne jednoznačně staly eseje J. L. Borgese Ars Poetica (Mladá fronta 2005). Z nových knih českých autorů se mi líbil Santiniho jazyk Miloše Urbana (Argo 2005), z těch starších pak nově vydaná Kosmova kronika česká (Paseka 2005).

Libuše Koubská, šéfredaktorka Přítomnosti

Jan Reich: Bohemia (nakladatelství Jana Reichová – Galerie Nový Svět 2005). Jak výstižně napsal týdeník Respekt pod reprodukcí jedné z fotografií z této naprosto mimořádné knihy o Čechách, kdybyste žili v emigraci, utrhne vám to srdce. Ale ono to silně působí i doma. Kniha, sličná po všech stránkách (fotografie, grafická úprava, tisk) je výsledkem desetiletého, cílevědomého, neúnavného fotografova cestování po Čechách. Jeho schopnosti vidět do vrstev věků a generací této země a zachytit jejich esenci. Jeho trpělivosti a citu: „Tak dlouho chodím kolem toho místa, až poznám, že je to pravé. Poznám to intuitivně, začne mě brnět na hrudi. “

Jaroslav Rudiš, Jaromír 99: Alois Nebel: Zlaté hory. Černobílý komiks ze Sudet. (Labyrint 2005). Skvěle se tak završila komiksová trilogie o životě železničáře (v předchozích dvou letech vyšly Alois Nebel: Bílý Potok a Alois Nebel: Hlavní nádraží). Čtenáře předchozích dvou dílů potěší, že v tom třetím, údajně nejdrsnějším, to s drahouškem Neblem (der Nebel znamená německy mlha a hlavní hrdina má schopnost vidět v ní ledaccos…) nakonec dobře dopadne. Nebo špatně? V každém případě jde o vynikající ztvárnění „malých“ lidí ve „velkých“ dějinách.

Petr Koubský, internetový publicista

Jiří Sádlo et al: Krajina a revoluce – významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí (Malá Skála 2005). Myšlenky o zemi, lidech a vzájemných vztazích. Skvěle se to čte, ale špatně popisuje. Kniha roku v plném slova smyslu: originální, myšlenkově bohatá, provokující, skvěle napsaná, nezařaditelná, nepřeložitelná.

Naomi Klein: Bez loga. (Argo/Dokořán 2005, přeložil Pavel Kaas). Popis, analýza a kritika světa obchodních značek. Jeden z nejlepších výkladů dnešního kapitalismu.

Stanislav Komárek: Spasení těla – moc, nemoc a psychosomatika. (Mladá fronta 2005). Obrazoborecké názory na medicínu a zdravotnictví.

František Koukolík, neurolog

1. Norman Mailer: Duch děvky I. díl (Přeložil Rudolf Křesťan. Nakladatelství Jota, Brno 2005). Měl jsem za to, že už nikdo nedokáže napsat román. Naštěstí jsem se mýlil. Norman Mailer říká, že tuto knihu psal 8 let, připravoval se na ni 40 let. Na knize je to vidět. Řekl bych, že prostředí CIA, včetně historických postav i jejích protihráčů je jen rámec podstatně hlubších psychologických, sociálních, politických a historických jevů epochy studené války. Mistrovské dílo o lidech, kteří byli smyslovými čidly střetů doby, o jejich vztazích, nitrech a vizích, které jejich dobu přesáhly a v rozvinutější a složitější podobě pokračují. Jsem velmi zvědavý na druhý díl. Kniha mi některými částmi připomněla Muže bez vlastností Roberta Musila. Je daleko krutější, tragikomičtější, je nám dobově bližší.

2. Elkhonon Goldberg : The Wisdom Paradox. How your mind grow stronger as your brain grows older (Paradox moudrosti. Jak být duševně výkonnější, přestože vám stárne mozek*Gotham Books, New York, 2005). Stárnutí se často považuje za dobu chátrání. Výzkum zjistil, že někteří lidé stárnou patologicky, takže skutečně chátrají, někteří „normálně“ a někteří úspěšně – uchovávají si do vysokého stáří tvořivost. A někteří z nich jsou dokonce moudří. Jak je možné, že teprve stárnoucí mozek, jenž by měl chátrat, dokáže někdy dospět k jedné z nejcennějších lidských vlastností? Existují-li dobře podložené důvody k optimismu nad životním obdobím, kterého se tak velký počet lidí oprávněně bojí, jsou v této knize. Kniha vyjde v českém překladu v nakladatelství Karolinum v roce 2006.

Petr Koura, historik

1. Robert Sak: Život na vidrholci. Příběh Bedřicha Fučíka (Paseka 2004). Životopis literárního kritika a nakladatele Bedřicha Fučíka z pera předního českého historika popisuje nejen život katolického intelektuála v nelehkých dějinách 20. století, ale zachycuje též prostředí české meziválečné literární generace. Knihu volím přesto (a nebo právě proto) že byla literárními vědci odmítnuta, dle mého mínění neprávem.

2. Josef Mlejnek: Nelegendy o malých inkvizitorech (Hejkal 2005). „Podpaměti“ básníka a překladatele Josefa Mlejnka jsou laskavou a vtipnou četbou. Navíc jsou velice aktuální v době, kdy velcí i malí inkvizitoři opět vystrkují růžky.

3. Svůdný klam třetí říše. Fascinující a násilná tvář fašismu (Argo 2004). Kniha o manipulaci s veřejností v nacistickém Německu je v mnohém poučná nejen pro naše dějiny, ale i současnost.

Oldřich Král, profesor čínské a srovnávací literatury

1. Roland Barthes: Světlá komora. Poznámka k fotografii. Přeložil Miroslav Petříček (Agite/Fra 2005). Vzácná knížka. To je tak, když má francouzské myšlení svou šťastnou chvíli. A dočká se suverénního českého překladu.

2. Vilém Flusser: Jazyk a skutečnost. Překlad a komentář Karel Palek (Triáda 2005). Inspirující text ve skvělé české edici. Příklad dialogického překladu.

3. Zdenka Švarcová: Japonská literatura 712–1868 (Karolinum 2005). „Ve staré dece / záplatou z kalendáře / zašíváš díru.” Krásná a moudrá kniha o krásné a moudré literatuře.

Jiří Kratochvil, spisovatel

Mario Benedetti: Psaní do schránky času (Julius Zirkus, Soběšice 2005). Zatímco velké nakladatelské domy vydávají reedice latinskoamerických bestsellerů, maličké nakladatelství Julius Zirkus objevuje pro svou latinskoamerickou edici Artigas u nás dosud opomíjené literární poklady, například právě Benedettiho povídky. Čtete je se stále sílícím podezřením, až pak vám to docvakne: vždyť zrovna takhle by psal povídky Jan Neruda, kdyby dnes žil v Montevideu!

Milan Kundera: Neveděnije (Nakladatelství Azbuka-klasika, Sankt Peterburg 2005). Ruský překlad nejlepšího Kunderova francouzského románu je dokladem toho, jak dobře to s námi kdys myslel náš velký bratr, když nám naordinoval povinnou ruštinu.

Josef Kroutvor, historik umění, esejista

1. Vlasta Lavalová: Dnes nehlásili žádné popravy (Prostor 2004). Svědectví o době a také silný příběh o lásce, hledání a obětavosti.

2. Petr Mikšíček: Sudetská pouť aneb Waldgang (Dokořán 2005). Myšlení chůzí jako očistný rituál. Potřebný a vnímavější pohled nové generace.

3. Bohuslav Reynek: Dnes jen o té prašivině (Paseka 2005). Dopisy Tereze Sumové z let 1951-1970. Autentický hlas básníka. Každodenní próza, kterou jsme už tušili v jeho poezii.

Karel Kuča, historik

1. Jiří Langer: Evropská muzea v přírodě (Baset, Praha 2005). První úplná encyklopedie o všech – velkých i nejmenších – muzeích v přírodě v celé Evropě (tzv. skanzenech). Zcela původní dílo, které nemá obdoby ve světovém měřítku. Navíc jsou zde informace o lidové architektuře „in situ” v okolí jednotlivých muzeí i zobecňující kapitola o vývoji obytného domu a souhrnně lidové architektury v Evropě. Doporučuju-li tuto knihu, musím upozornit na střet zájmů, neb jsem byl jejím odborným redaktorem. Ale právě díky tomu znám text velmi důvěrně a mohu knihu se vší zodpovědností nominovat.

2. kolektiv pod vedením Vladislava Dudáka: Český les – příroda, historie, život (Baset, Praha 2005). Po Šumavě již druhý svazek velkoryse pojaté edice mapující pohoří i další oblasti českých zemí z mnoha různých pohledů. Oproti úvodní Šumavě zde došlo k dalšímu propracování celé koncepce a dosažení širšího záběru. Už se těším na další svazky. Moje hodnocení budiž bráno s rezervou, protože jsem se malým dílem na zpracování rovněž podílel.

3. Dušan Foltýn a kolektiv: Encyklopedie moravských a slezských klášterů (Libri Praha 2005). Úctyhodné, záslužné, zcela původní a mimořádně potřebné dílo. Je to první skutečně úplné zmapování problematiky klášterů na Moravě a ve Slezsku, které se stane neocenitelnou pomůckou pro všechny zájemce o historii, památky i vlastivědu. Zvláště oceňuji, že – na rozdíl od svazku věnovaného Čechám – nebyly vynechány ani novodobé kláštery.

Čestmír Lang, publicista

Ingo Schulze: Nové životy (Neue Leben*Berlin Verlag 2005). Třetí próza autora i v Čechách známých Short Storys je patrně nejlepší knihou letošního německého podzimu. V nekonvenční formě románu v dopisech situovaného do let 1990–92 je hrdina, bývalý dramatug provinčního divadla sbírající zkušenosti jako vydavatel reklamních novin, konfrontován s tsunami tvrdého kapitalismu, která – valíc se od západu na východ – šokovala dosud jen poklidně snící obyvatele NDR.

Ukázka z textu: Už týdny se potýkám s jednou otázkou: Jak se dostal kapitalismus do mé hlavy? A co tam všechno natropil? Mohl bych se samozřejmě také ptát, jak se dostal do mé hlavy milý Bůh. Bylo by to asi totéž, ale s výjimečností mého hříchu by to mělo málo společného.

Pavla Lidmilová, překladatelka

Gil Vicente: Hra o pekelné lodi (Z portugalského originálu přeložili Vlasta Dufková a Jiří Pelán. Doprovodnou studii napsala Šárka Grauová. Torst, Praha 2005).

Jorge Luis Borges: Ars poetica (Z anglického originálu přeložila a doslov napsala Mariana Housková. Mladá fronta, Praha 2005).

Carlos Fuentes: Starý gringo (Ze španělského originálu přeložil Vladimír Medek. Garamond, Praha 2005)

Antonín Líman, japanolog

Poslední dva překlady Shakespeara od Martina Hilského a Svíce dohořívají Sándora Máraie.

1. Martin Hilský překládá Shakespeara s nesmírnou jemností a vynalézavostí. Přeji mu, aby stačil udělat všechny hry.
2. Vrcholně citlivé, jazykově bohaté, a přitom zábavné čtení, jako je Márai, už je dnes vzácné jako koření šafránu.

Olga Lomová, sinoložka

Fosco Maraini: Skrytý Tibet. (Z italštiny přeložila Karolina Křížová. Odborná revize a dodatky Josef Kolmaš. Nakladatelství Paseka, 2005). Úžasné svědectví o zanikajících kulturách. Cestopis, prostoupený přirozeným humanistickým přesvědčením a jemným estetickým cítěním, tedy čímsi, čemu naše doba Cestománií učinila konec.

Dominik Lukeš, publicista

Vzhledem k tomu, že za posledních několik let se mi jako jejímu překladateli prolínala životem kniha George Lakoffa Oheň, ženy a nebezpečné věci: Co kategorie vypovídají o myšlení, která snad už konečně vyjde v nakladatelství Triáda, je pro mě bezesporu právě ona knihou roku. Myslím, že by se ale mohla stát knihou roku i pro mnohé ostatní, kteří mají zájem o nové pohledy na jazyk a myšlení, které poprvé spatřily světlo světa přibližně před patnácti lety. Ve světě mě pak zaujala kniha amerického satirika a politického komentátora Ala Frankena Pravda (s vtipy), která ještě přeložená není (a pravděpodobně asi ani nebude). Franken předkládá zdrcující kritiku konzervativní americké vlády a nabízí svou liberální alternativu. A i když se člověk rozhodne s ním nesouhlasit, alespoň se při četbě srdečně zasměje, což je prý snad dobré na srdce.

Alena Macurová, bohemistka

1. Božena Němcová: Korespondence II. 1853–1856 (Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2004. 558s.*k vydání připravili a komentáři opatřili Robert Adam, Jaroslava Janáčková, Magdalena Pokorná, Lucie Saicová Římalová, Stanislav Wimmer).Vyšlo na přelomu 2004/2005.

2. Irena Vaňková – Iva Nebeská – Lucie Saicová Římalová – Jasňa Šlédrová: Co na srdci, to na jazyku (Praha, Univerzita Karlova v Praze – Karolinum 2005. 343s.)

Lubomír Machala, vysokoškolský pedagog, literární kritik a historik

1. Alexandr Stich: Jazykověda – věc veřejná (Nakladatelství Lidové noviny 2004). Doklad, že akademický filolog nemusí být synonymem pro suchopárného podivína odtrženého od běžného života.

2. Andy Werner: Funk You (Petrov 2005). Svěží prvotina (v nezprofanovaném slova smyslu), nápaditá a vycizelovaná i po formální stránce.

3. Pavel Vilikovský: Poslední kůň Pompejí (Host 2005). Slovenský prozaik Pavel Vilikovský je spisovatel evropského formátu. Proto vítám každou příležitost, kdy se o tom může přesvědčit i český čtenář.

Martina Machovec, editor

1. Ladislav Klíma: Mea (Praha, Torst 2005). Po devíti letech další z proponovaného šestisvazkového díla filosofa, kterého většina historiků filosofie a literatury stále nebere vážně, ba často ani na vědomí. Knihu tvoří Klímovy filosofické deníkové záznamy, glosy, postřehy, které z 90 % nebyly doposud publikovány. Dnes naprostý ediční anachronismus a výsledek nesmírně pečlivé práce editorky Eriky Abrams, jíž by měl být za ni v Praze postaven pomník – hned po pomníku Ladislava Klímy.

2. Z věku na věk / Iz veka v vek. Česká poezie / Češskaja poezija (Pranat, Moskva 2005). Dvojjazyčná antologie české poesie, jejímiž editory jsou Sergej Glovjuk a Dalibor Dobiáš, je de facto prvním, ideologickými a politickými požadavky nepokrouceným výborem z moderní české poesie v ruštině. 94 českých básníků na 608 stránkách. Zajímavá je tato publikace i pro českého čtenáře svou koncepcí výboru. Silně jsou tu např. zastoupeni tzv. undergroundoví autoři, surrealisté i tzv. autoři křesťanští. Jen škoda, že jde o publikaci naprosto nedostupnou.

3. Josef Vondruška: Chlastej a modli se (Praha, Torst 2005). Jakožto editor tohoto díla jsem sice předpojatý, ale zato také lépe než kdokoli jiný vím, jak nesmírně obtížně tento memoárový román vznikal, jak velmi těžká byla jeho ediční příprava a jak trnitá byla také cesta k jeho vydání. Tento osobitý příspěvek k pochopení toho, „oč vlastně šlo” v českém undergroundu, považuji osobně za malý zázrak a dovoluji si jej jmenovat jako knihu roku také proto, že nepochybuji, že v tom budu zcela sám.

Oleg Malevič, bohemista

1. Vladimír Svatoň: Proměny dávných příběhů. O poetice ruské prózy (Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Praha 2004)

2. Roman Jakobson: Formalistická škola a dnešní literární věda ruská (Brno 1935. Editor Tomáš Glanc. Praha, Academia, 2005)

3. Miroslav Mikulášek: Hledání „duše” díla v umění interpretace (Ostravská univerzita, nakladatelství Tilla 2004)

4. Chava Pressburger: Deník mého bratra. Zápisky Petra Ginze z let 1941–1942 (Praha, Trigon 2004)

5. Karel Čapek: Tichý hlas – Neznámé i známé texty z roku 1938 (Praha, Arsci 2005)

Pavel Mandys, literární kritik, Týden

Leonard Michaels: Levá noha, co běží a Pravá noha, co stojí (Přeložila Markéta Hofmeisterová, vydal Dybbuk): ve dvou knihách soubor povídek u nás zatím nevydaného Američana. Nic mě letos tak nepřekvapilo a nepamatuji si, kdy naposledy jsem četl tak brilantní směs ironie, sarkasmu, cynismu a zároveň melancholie a životabolu. Nikdy se nedá odhadnout, kam se povídka rozvine, chvíli je to realistické, chvíli utržené a pak třeba zase zpátky v realitě. Dále undergroundový komiks Bryana Talbota Dobrodružství Luthera Arkwrighta (Přeložila Dana Krejčová, Comics centrum), který míchá Supermana s P. K. Dickem i Williamem Burroughsem. Taky pro nevídanou péči, kterou jeho rekonstruování věnovalo české nakladatelství.

Václav Marhoul, producent

1. Jaroslav Čvančara: Heydrich (Gallery 2004). Čtenáři se dostává do ruky neuvěřitelně propracovaný, monumentální a ucelený materiál o jednom z nejtíživějších období novodobé historie českého národa, doplněný o fascinující soubor fotografií, které většinou nebyly publikovány. Čvančarův přístup k této látce je bez přehánění strhující a ohromující.

2. Julian Thompson: Západní fronta (Computer Press 2005). Málokdy se setkáte s knihou, která nejenom přehledně a výstižně popisuje historické události dané doby, ale která je zároveň doplněna o množství originálně vložených faksimile historických dokumentů. Celková grafická úprava knihy je skvělou ukázkou toho, jak lze zaujmout čtenáře, který jinak nemá o historii až tak velký zájem.

3. Dan Brown: Šifra mistra Leonarda (Metafora 2003). Schopnost mystifikace autora tohoto bestselleru ve smyslu propojení faktů a fantazie je obdivuhodná. Hlavně se málokdy stává, že se čtenáři dostane do rukou tak čtivé dílo, které má strhující a napínavý děj, ale které vám, na rozdíl od knih podobného žánru, nedovolí látku jednoduše jen a jen zkonzumovat. Dokonce bych si troufl tvrdit, že tato kniha povzbudila široký zájem o výtvarné umění a architekturu daleko více, než kterákoli specializovaná encyklopedie.

Petr Matoušek, literární kritik a editor

1. Philip Roth: Americká idyla (přeložili Luba a Rudolf Pellarovi, Volvox Globator 2005). Příklad, jak před románovou postavou rozprostřít nové obzory pravdivější než pravda. Ať se Nobelova cena dává opravdu za literaturu jako umění, a ne za to, co autor-chodící svědomí zase kde angažovaného plácl. Nebo ať se radši posílá na dobročinné účely.

2. William Least Heat-Moon: Modré silnice – Cesta do nitra Ameriky (přeložili Luba a Rudolf Pellarovi, Paseka 2005). Srdce má nárok na neklid a cesta je nejlepší prostředek k sebepoznání. Vyřeší se to ježděním – v omlácené dodávce s Whitmanem po ruce za vrstvami krajiny, dávno překrytými jinými příběhy.

3. Toni Morrisonová: Láska (přeložila Zuzana Mayerová, Odeon 2005). Za starých dobrých časů býval jazyk beletrie jedním z prostředků, jímž jsme se lišili od opic. Doufám, že to tak zůstane i v éře bez diakritiky a překladů v pseudočeštině.

Jaroslav Med, literární historik

Ivan Medek: Děkuji, mám se výborně (Praha, Torst 2005). Kniha bohatá lidskou moudrostí a masarykovským étosem, která je doslova fackou všem současným politikům, topícím se v trapných skandálech.

Walter Gross-Karl-Josef-Kuschel: Bůh a zlo (Praha, Vyšehrad 2005). Monografie o zlu v teologii, dějinách i v literatuře*myšlenkově velice inspirativní kniha, zejména v dobách, kdy se na scéně objevil terorismus.

Zdeněk Rotrekl: Skryté tváře. Spisy sv. 5. (Brno, Atlantis 2005). Zdeněk Rotrekl je nejen básníkem a prozaikem, ale také velice erudovaným literárněhistorickým esejistou, který, navzdory přetěžkým životním podmínkám a bez publikačních možností, dokázal promýšlet složité literárněhistorické problémy. Klobouk dolů před jeho tvůrčí a životní činorodostí!

Věroslav Mertl, spisovatel

1. Robert Sak: Život na vidrholci. Příběh Bedřicha Fučíka. (Paseka 2004)
2. Aleš Palán: Kdo chodí tmami (Torst 2004)
3. Bohumil Nuska: O Paní Vševládné (Petrov 2005)

Ať s pohledem do velice vzdálené či bližší minulosti, mohou nám být všechny tři uvedené tituly nejen pro naléhavost, s jakou byly psány, ale především pro neústupné hledačství pravdy těch, o nichž pojednávají, zdrojem poučení a povzbuzení, jak pravdu i v našich dobách levnosti a povrchnosti trpělivě (nikoliv však bezbolestně) hledat a jak ji (jen za tuto cenu) nacházet i dnes. Jsou také svědectvím o složitosti každé doby, tudíž že hněv na tu naši není tak zcela na místě.

Vladimír Michálek, filmový režisér

Posílám tři tituly o kterých si myslím, že jejich vydání bylo v letošním roce jistým počinem a literárním zážitkem.

1. Jáchym Topol: Kloktat dehet (Torst). Zaujala mne zde Topolova forma fabulace, kdy se na krátkém, ale šíleném období našich dějin, setkáváme z hrůzou viděnou dětským odlidštělým pohledem. Svým způsobem a samozřejmě s trochou nadsázky to na mě zapůsobilo tak jako na konci osmdesátých let film Elema Klimova Jdi a dívej se. Velký bonus této knihy jsou též ilustrace Juraje Horvátha, který úžasně doplnil atmosféru knihy.

2. Richard Zimler: Poslední kabalista z Lisabonu (Argo). Velice zajímavá kniha, která popisuje důležité období evropských dějin. Trochu neprávem ve stínu Da Vinciho kódu.

3. Petra Hůlová: Cirkus Les Mémoires (Torst). Naprosto vzrušující čtení. Obdivuhodný pozorovací dar, který do skeletonu New Yorku dodává příběh, pocit, cit... Kniha je napsána se zajímavým odstupem a nadhledem.

Vladimír Mikeš, překladatel

1. Jorge Luis Borges: Ars poetica (Mladá fronta 2005, překlad Mariana Housková)
2. Chaim Potok: Kniha světel (Argo 2005, překlad Kateřina Novotná)
3. Torgny Lindgren: Přerušený příběh (Baronet 2005, překlad Zbyněk Černík)

Radka Myslivečková, literární publicistka

Ivan Vyskočil: Malý Alenáš (Argo, 2005). „Na doporučení ilustrátorky a se svolením autora je vybarvování v této knížce dovoleno!” Nové vydání Malého Alenáše je výtvarně a graficky neodolatelné*a konečně se po jednom přečtení nezmění v trhací kalendář.

Petr Sís: Tibet – Tajemství červené krabičky (Labyrint 2005). Nevšední příběh, který nejen dětským čtenářům nabízí několikeré osobní svědectví – o vztahu mezi otcem a synem, o vzdálené a stále ne příliš známé zemi, o mnohých setkáních. Nadto knižní umělecké dílo.

Ivona Březinová: Mít tak psa (Svoboda Servis 2005). Krátký, ale velmi působivý text pro začínající čtenáře, který by si zasloužil kvalitnější vydání.

Ladislav Nagy, anglista

Umberto Eco: Tajemný plamen královny Loany (Argo). Ecův nový román mě neobyčejně překvapil, tím spíš, že jsem v oblasti beletrie od tohoto autora již nic moc nečekal. Ale nová kniha je krásná, hluboká, přemýšlivá, a navíc i nádherně přeložená a vypravená.

Jonathan Safran Foer: Naprosto osvětleno (BB art). Na český překlad Foerova senzačního románu jsem čekal od jeho amerického úspěchu a Richard Podaný nezklamal. Jeho překlad je vynikající a kniha vtipná a čtivá.

Zdeněk Šmíd: Otava (Paseka). Otava je nádherná řeka a Zdeněk Šmíd jí složil velkolepou poctu.

Jan Nejedlý, literární publicista

1. Jakub Šofar: Ýbung-ende (Concordia)
2. Emil Bok: Jedy blaženosti (Petrov)
3. Niccoló Ammaniti: Já se nebojím (Přeložila Alice Flemrová, Havran)

Jiří J. K. Nebeský, literární kritik

1. Samko Tále: Kniha o hřbitově (Host 2004)
2. Miroslav Vaněk, Pavel Urbášek (edd.): Vítězové? Poražení? (Prostor 2005)

Štěpán Nosek, básník

1. Elizabeth Bishopová: Umění ztrácet (Fra, konec roku 2004. Překlad Mariana Housková)

2. Adam Zagajewski: Vítr ve větvích (BB art, přelom 2004/05. Překlad Daniela Lehárová.)

3. Robert Krumphanzl: Minutové vzdálenosti (Společnost pro Revolver Revue, 2005).

Tři knihy jako doklad toho, že dobrá literatura musí být tak trochu chladná a nejlepší vypravěč bývá ten neviditelný.

František Novotný, spisovatel

1. Brian Lavery: Lodě, 5000 let námořních dobrodružství (Knižní klub 2005). Na rozdíl od většiny encyklopedií na trhu, kterou jsou nezřídka jenom obrázkovými leporely s řídkým textem, je tato kniha nejen krásně ilustrována, ale i napakována úctyhodným množstvím faktů a informací. A to z oblasti, která právě nás, suchozemce, neodolatelně vábí.

2. Petr Klučina: Zbroj a zbraně (Paseka 2005). Každá osoba mužského pohlaví prošla obdobím, kdy snila o tom, že je rytířem, ať už nad Scottovými romány, nebo u herní konzoly počítače. Že může jít o vážný zájem a pomocnou disciplínu historické vědy dokládá tato mohutná reprezentativní kniha o rytířských zbraních a zbrojích. Vyvážené grafické řešení s převážně černobílými ilustracemi koresponduje s obsahem a dodává knize netušený půvab.

3. Jana Rečková: 24 a 1/2 hodiny denně (Klub Julese Vernea 2004). Skvělý příběh potrhlé lékařky-jasnovidky v socialistickém zdravotnictví minulého režimu. Jedna z nejlepších výpovědí o tom, v čem jsme žili, neboť kniha zviditelňuje i rakovinotvorné vyzařování komunismu, jemuž jsme byli všichni vystaveni. Svým bizarním dějem s nečekanými zvraty tento neprávem opomíjený román přímo volá po zfilmování, obzvláště poté, co se ministrem zdravotnictví stal David Rath.

Robert Novotný, skandinavista a překladatel

1. Die nackte Wahrheit. Klimt, Schiele, Kokoschka und andere Skandale (Prestel, Mnichov 2005). Nádherný katalog k úchvatné stejnojmenné výstavě, která byla letos v létě k vidění v Leopoldově muzeu ve Vídni.

2. Krajina s pobřežím aneb Sto let norské povídky (Argo, 2005). Kolektivní dílo jednoho studenta a deseti studentek norštiny na FF UK, kteří povídky vybrali a přeložili a poté si sami našli sponzory a nakladatele. Kniha bohatá a obohacující svým obsahem a úžasná a inspirující historií svého vzniku.

3. Svědectví. Paměti Dmitrije Šostakoviče. (AMU 2005*zaznamenal Solomon Volkov, přeložili Vladimír Sommer a Hana Linhartová). Hrůzné a otřesné čtení. Jak napsal nejlepší současný dánský novinář Ulrik Høy: Když jde do nejtužšího, začnou si rozvášnění protivníci při politických diskusích nadávat do nacistů. Ale mohlo by to být ještě horší: mohli by si začít nadávat do komunistů.

Jiří Opelík, literární historik

Vladimír Holan: Lyrik I. 1932 - 1937 (do němčiny přeložil Urs Heftrich, komentář U. Hegtrich a M. Špirit, Mutabene Verlag, Köln 2005)
Ludvík Kundera: Různá řečiště, A, B (Atlantis, Brno 2005)
Phipip Roth: Lidská skvrna (přel. Jiří Hanuš, Volvox Globator, Praha 2005)

Patrik Ouředník, spisovatel

Třetí díl Novozákonních apokryfů, Vyšehrad.
Mytologie Rolanda Barthese v překladu Josefa Fulky, Dokořán.
Lidská skvrna Philipa Rothe v překladu Jiřího Hanuše, Volvox Globator.
Devět kázání o stvoření světa Basila z Caesareje v překladu Karly Koretové, Oikúmené.
Hra o pekelné lodi Gila Vicenta v překladu Vlasty Dufkové a Jiřího Pelána, Torst.
Rok 1000 Georgese Dubyho, Argo, pokud už vyšlo.

Václav Pačes, genetik, předseda Akademie věd ČR

Encyklopedie Člověk (Euromedia - Knižní klub). Je to vynikající obrazová encyklopedie, přeložená z angličtiny, ale doplněná předními českými odborníky. Je pokračováním dvou dílů (Vesmír a Zvíře). Mluví se o tom, že knižním encyklopediím odzvonilo, že si všechny informace budeme vyhledávat na internetu. Tato kniha ukazuje, že tomu tak není. Kromě informací přináší totiž už při pouhém listování i estetický zážitek.

Iain Pears: Neviditelná chvíle rozhodnutí (Academia). Kniha je založena na skutečné události, která se stala v Oxfordu v letech Restaurace. Vystupují v ní i slavné postavy univerzity v Oxfordu, které zakládaly moderní vědu – transfuzi krve, chemické zákony. Jistá událost (ve skutečnosti vražda) je různě popisována čtyřmi účastníky. popis reálií té doby je mistrovský.

Žores a Roj Medveděvovi: Neznámý Stalin (Academia 2003). Bratři Medveděvové, ruští vědci, dříve poměrně vysoce postavení, později emigrujiící, zpracovali po otevření archivů některá neznámá místa ze Stalinova života. Zajimavé je zejména působení Stalina na ruskou vědu.

Jiří Padevět, knihkupec

1. Majsebuch aneb kniha jidiš legend a příběhů, jak ji roku 5362/1602 vydal v Basileji Jaakov bar Avraham (Jindřich Vacek 2005). Kde jinde se dnes dozvíte, jak král Šalamoun stavěl chrám a nesměl používat železo a jak se dva tuze zlí bratři vydávali za proroky?

2. Adam Smith: Teorie mravních citů (Liberální institut 2005). Kde jinde se dnes dozvíte, že ačkoli je naše sympatie s trápením obecně prudší cit než naše sympatie s radostí, je obecně mnohem slabší než to, co přirozeně pociťuje člověk, který je přímo zasažen?

3. Jiří Zemánek ( ed. ): Od země přes kopec do nebe... (Arbor vitae a Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích 2005). Kde jinde si připomenete, že pěší putování krajinou je magický rituál a že netřeba nikam spěchat?

Martina Pachmanová, historička umění

Tomáš Pospiszyl – Vanda Skálová: Alén Diviš (Nadace Karla Svolinského, Praha 2005). Monografický katalog doprovázející výstavu v Galerii Rudolfinum mapuje dílo českého umělce A. Diviše (1900–1956), solitéra, jehož dílo bylo po desetiletích zapomnění znovuobjeveno v osmdesátých letech 20. století a do letošního roku čekalo na detailní zpracování a zhodnocení. Kromě vynikající uměleckohistorické analýzy, která ukazuje na význam zdánlivých marginálií pro komplexní pochopení specifik českého moderního umění, kniha přináší i řadu objevných faktů týkajících se Divišova díla a strastiplného života.

Karel Císař, ed.: Co je to fotografie? (Praha, Herrmann &*synové 2005). Antologie překladových textů je významným příspěvkem k diskusím o povaze, roli a významu fotografie. V době, kdy fotografie expanduje do jiných oblastí výtvarného umění, zaplavuje tištěná masová média a plakátovací plochy a kdy se díky počítačovým manipulacím ještě umocňuje její „iluzivní“ povaha, je porozumění jejímu jazyku více než žádoucí. Kniha přináší texty předních světových myslitelů, od „klasiků“ (Walter Benjamin, Siegfried Kracauer, André Bazin, Roland Barthes) až po soudobé postmoderní autory (Rosalind Kraussová, Allan Sekula, Douglas Crimp, Abigail Salomon-Godeauová aj.).

Petra Procházková: Frišta (Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2004). Prvotina novinářky a válečné zpravodajky nevyniká experimentální formou, ale brilantně odvyprávěným příběhem ze soudobého Afghánistánu, zmítajícím se mezi doznívajícím traumatem ze sovětské okupace, náboženskými dogmaty Talibanu a nově příchozí americkou „pomocí“. Na tomto pozadí Procházková rozehrává příběh několika žen, které jsou oddané svým mužům i muslimské tradici, ale odmítají se bezpodmínečně podřídit dennodennímu násilnému tlaku patriarchálních a náboženských dogmat. Procházkové „stylem“ je autentický prožitek života v této asijské zemi, díky němuž čtenář nepřestane ani na okamžik protagonistům kábulské rodinné ságy věřit.

Zdenko Pavelka, editor literární přílohy Salon, Právo

Ivan Jirous: Rattus norvegicus (Vetus Via 2004). Komentář otázkou: Pročpak i v roce 2005 zůstala Jirousova – klasiky českého Parnasu měřitelná – básnická tvorba stranou pozornosti kvalifikovaných komitétů nejrůznějších cen? Bojí se ho?

Iva Pekárková: Šest miliard Amerik (Petrov 2005). Zajímavé, že takhle vtipně, chytře, otevřeně dokážou psát o světě ze současných českých autorů hlavně původně přírodozpytci (viz Stanislav Komárek či Václav Cílek).

Adam Thirlwell: Politika (Argo 2005). Zčerstva přeložená britská prvotina, jemný humor a laskavá ironie, báječný román pro muže i ženy o nesnesitelné lehkosti bytí.

Vladimír Pavlovič, spisovatel

Souborné dílo Václava Kahudy (protože jsem nic jiného nestačil pořádně přečíst – a tento autor si pozornost zaslouží pořád, třebaže letos ani loni nic pořádného nevydal)

Jiří Pechar, literární vědec

Druhý břeh západu, výbor z iberoamerických esejů. Uspořádala a úvod napsala Anna Housková (Mladá fronta 2004). Vybrané eseje této knihy přibližují kulturní atmosféru, z níž se rodila iberoamerická literatura, která v oblasti románové prózy patří dnes k tomu, co je ve světě nejzajímavějšího.

Jiří Pelán, literární historik a překladatel:

Výběr je jako vždy zaplaťpánbů nesnadný*mezi nejlepší knihy roku patřily nesporně i některé jedinečné textologické počiny:

1. Ladislav Klíma: Sebrané spisy I. Mea (Praha, Torst). Plod obrovské heuristické a ediční práce, již věnuje Erika Abrams rekonstrukci Klímova odkazu.

2. Encyklopedie Jiřího Suchého 1–20 (Praha, Karolinum – Pražská imaginace 1999–2005). Další vynikající ediční projekt Václava Kadlece.

3. Josef Václav Sládek: Básně I–II (Praha, NLN 2004, druhý svazek jsem zaregistroval až počátkem roku 2005). První seriozní komentované moderní vydání velkého básníka (po bizarní edici Vyskočilově), práce Milana Jankoviče a Milady Chlíbcové.

Jiří Peňás, literární kritik, Týden

Z důvodů emocionálně-vlastivědných jmenuji Sudetskou pouť aneb Waldgang Petra Mikšíčka (Dokořán), z důvodů literárně-estetických Prázdné ulice Michala Ajvaze (Petrov 2004), z důvodů sociálních Kloktat dehet Jáchyma Topola (Torst). Za ediční výtvory roku pokládám Píseň o nosu Ivana Wernische (Petrov), Mea Ladislava Klímy (Torst) a O pohlavním výběru Charlese Darwina (Academia).

Jaroslav Petr, biolog

Zdeněk Veselovský: Etologie. Biologie chování zvířat (Academia, Praha 2005). Pro profesionálního biologa je možná Veselovského Etologie až příliš „klasická“ nebo „konzervativní“. O to lépe si v ní počte poučený laik, který si při pohledu na elegantní ilustrace Jana Dungela vybaví dnes už bezmála kultovní knihu české populárně vědeckou knihu Zdeňka Veselovského Chováme se jako zvířata?. Vyrostli na ní nejeden z „profíků“, kterým se nejnovější Veselovského kniha zdá málo „moderní“. Na Etologii vyroste zcela jistě pokolení další.

Michael Robothan: Podezřelý (Knižní klub, Praha 2005). Navrhnout na knihu roku detektivku a navíc z produkce Knižního klubu vypadá jako „totální úlet“. Podezřelý má ale kromě nesporných kvalit klasické anglické detektivky i něco navíc – silně relativizující pohled na svět. Oběti šíleného vraha jsou samy do značné míry pachateli. A naopak, pachatel je do značné míry obětí těch, které se snaží zabít. V Podezřelém jsou ve hře tradiční hodnoty – pravda, spravedlnost, život a smrt. Zároveň je ale čtenáři s každou stránkou stále jasnější, že na světě jsou ještě důležitější věci.

Jiří Sádlo, Petr Pokorný, Pavel Hájek, Dagmar Dreslerová, Václav Cílek: Krajina a revoluce. Významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny Českých zemí (Malá Skála, Praha 2005). Hodně netradiční pohled na krajinu, v které žijeme a v které jsme doma. Akademičtí biologové jí možná budou popuzeni. Lze ji však doporučit každému, kdo má pocit, že jsem svědky a zároveň aktéry totálního kataklyzmatu. Nic nového pod sluncem, všechno už tu bylo. V dobrém i ve zlém. Naši předci „překopali“ českou krajinu od pravěku už mnohokrát. Překopáváme ji i my. A po nás ji překopou další. K lepšímu? K horšímu? Prostě ji překopou.

Miroslav Petříček, filosof

Oldřich Král: Čínská filosofie. Pohled z dějin (Maxima). Naprosto originální přístup podložený hlubokou znalostí nejen jiného, ale i evropského myšlení.

Jáchym Topol: Kloktat dehet (Torst). Krouží zase kolem Sestry, ale neopakuje se, je to chválabohu pořád Topol. Groteska mnohem reálnější než historická skutečnost.

Kalné vody. Marginální autoři Ústeckého kraje. Vybral a uspořádal Jaroslav Balvín jr. (Grafobal Pres a Concordia). Jen na první pohled marginalita, ve skutečnosti podivuhodné svědectví o hodnotě nekonvenčního tvoření navzdory všemu.

Petr Placák, spisovatel a šéfredaktor Babylonu

Francisco Coloane: Ohňová země (Mladá fronta 2003) – po dlouhé době prosa, kterou jsem přečetl jedním vrzem.

Petr Poslední, literární historik

Milan Kundera: Zneuznávané dědictví Cervantesovo. (Atlantis, Brno 2005). Spisovatelova brilantní analýza různých podob moderního románu dokazuje, že se esej může proměnit v úvahovou prózu, která si v ničem nezadá s napínavým příběhem, a dokonce ho dovede předstihnout díky zkoumání podmínek lidské řeči.

2. Umberto Eco: Tajemný plamen královny Loany (Argo, Praha 2005). Autor osvětluje protikladné stránky kulturní paměti a ukazuje jejich překvapivou spojitost jak s individuálním lidským osudem, tak s masovými stereotypy populární kultury od 30. let 20. století až do současnosti.

Zdeněk Neubauer a Tomáš Škrdlant: Skrytá pravda Země. Živly jako archetypy ekologického myšlení. (Mladá fronta, Praha 2005). Filozoficky zaměřený dialog představuje zcela ojedinělý pokus vyváženě a přitom provokativně pojmenovat nadcházející změny v myšlení a světě. Sympatické je zejména neustálé překračování hranice mezi „apollónskými“ a „dionýskými“ principy a zdůrazňování klíčové role lidské představivosti

Jiří Přibáň, filosof práva

Umberto Eco: Dějiny krásy (Argo). Svěží úvod do estetiky pro internetovou generaci. Dílo je plné odkazů na klasické texty, které nijak nepřekáží Ecově vlastnímu výkladu pojmu krásy a jeho historických proměn.

William Shakespeare: Král Lear (Atlantis). Další v řadě jedinečných dvojjazyčných vydání Shakespearových her se skvělým úvodem z pera překladatele Martina Hilského.

Petra Hůlová: Cirkus Les Mémoires (Torst). Dílo, které překvapí nejen způsobem psaní, ale i schopností zachytit mentální stavy a střety dnešního světa.

Michal Přibáň, literární historik

1. Jiří Hájíček: Selský baroko (Host). Hájíček ví, proč píše, nepředvádí se, nežvaní. Je pro mě jednou z jistot současné české prózy (a Selský baroko jsem navíc dočetl krátce před uzávěrkou ankety, takže je ve věru čerstvé paměti).

2. Josef Škvorecký: Obyčejné životy (Ivo Železný). Mám rád Škvoreckého „kostelecké prózy“ a tento jejich poněkud hořký, ale asi smířený dovětek mě nezklamal. Spíš překvapil.

3. Jiří Suchý: Encyklopedie (Pražská imaginace/Karolinum). S mnoha výhradami k ediční koncepci (V. Kadlec), ale s respektem k silné nakladatelské vůli (vlastně rovněž V. Kadlec) a v hluboké úctě k Suchého celoživotnímu dílu.

4. Život je všude (Paseka). Padesát let po prvním samizdatovém vydání almanachu má jeho první tištěné vydání samozřejmě především dokumentární hodnotu. Zato vysokou.

Antonín Přidal, překladatel a spisovatel

1. Czeslaw Milosz: Miloszova abeceda, přeložil Václav Burian (Paseka 2005)

2. Elfriede Jelineková: Pianistka, přeložila Jitka Jílková (Nakladatelství Lidové noviny 2004, ve skutečnosti 2005)

3. Mario Benedetti: Psaní do schránky času, přeložil Jan Mattuš (Julius Zirkus 2005)

Všechny tři knihy, Miloszovy vzpomínky a minieseje, Jelinekové román i Benedettiho povídky, otvírají nečekaná témata a zároveň mají mimořádné kvality stylistické. Tím obdivuhodnější je výkon těch, kdo je přeložili.

Martin Punčochář, redaktor Aluze

1. František Muzika: Krásné písmo ve vývoji latinky I, II. (Praha-Litomyšl, Paseka 2005)

2. Ladislav Klíma: Mea (Praha, Torst 2005)

3. Ivan Wernisch (ed.): Píseň o nosu. Zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní / Z jiné historie novočeské literatury (od počátků až do roku 1948) (Brno, Petrov 2005)

Jaroslav Putík, spisovatel

1. Karel Kosík: Poslední eseje (Nakladatelství Filosofického ústavu AV ČR 2004.) Jiskřivá, nesmiřitelná kritika naší i globální společnosti.

2. Peter Altenberg: Extrakty života. (Nakladatelství Cylindr 2004. Přeložil Jan Hanč). Mistr stručných forem, v naší upovídané době zvlášť potřebný.

Martin C. Putna, literární historik

Tři knihy, které třeba nejsou samy o sobě výjimečně geniální, ale promlouvají o osobách a věcech pokaždé docela jiných, ale stejně zastrčených a odstrčených. A čeho jiného bychom si měli všímat než toho, čeho si nikdo nevšímá, nebo si toho „všímá“ jen sub specie panujících blbých klišé?

1. Bohuslav Reynek: Dnes jen o té prašivině. Dopisy Bohuslava Reynka Tereze Sumové z let 1951–1970 (Paseka, Praha–Litomyšl 2005)

2. Zdeněk Bezecný: Příliš uzavřená společnost. Orličtí Schwarzenbergové a šlechtická společnost v Čechách (Historický ústav Jihočeské univerzity, České Budějovice 2005)

3. E. M. Forster: Maurice (Jitro, Praha 2005)

Justin Quinn, básník

Román Rozhřešení od Jonathana Franzena vyšel s obrovským ohlasem ve Spojených státech v roce 2001. Na přelomu roku 2004 byl přeložen do češtiny a vydalo ho nakladatelství Ikar v překladu Jana Jiráka. Je těžké si představit výstižnější portrét současné Ameriky – od sofistikovanosti TriBeCy v New Yorku až po opuštěnost rozlehlých prostor Středního západu. Updike a Roth dokonale popsali Ameriku poloviny 20. století a v tomto směru je Franzen jejich pravým dědicem.

Nejvýznamnějším dílem básnickým tohoto roku v angličtině je pro mě bezesporu sbírka Harbour Lights (Gallery Press) Dereka Mahona. Mahon celé desítky let ve svých básních naříkal nad stavem civilizace, ale v této sbírce se obrátil k pozorování irské krajiny a moře. Básně vnímám jako vyvrcholení celé jeho tvorby.

Poslední dvě knihy nemohou být součástí mého hlasování, protože s překladatelkou první knihy a autorem druhé úzce spolupracuji. Ale chtěl bych zmínit dílo americké básnířky Elisabeth Bishopové, jejíž básně vyšly v překladu Mariany Houskové pod názvem Umění ztrácet (Fra) a sbírku Vnitrozemí: vybrané a nové básně 1990–2005 (Fra) Petra Borkovce.

Josef Rauvolf, publicista a překladatel

Převod klasického textu Tao te t´ing, který pořídil Václav Cílek (Dokořán), jistě není tak věrný jako překlady z originálu, právě to se mi ale na něm líbilo, jeho současnost. To platí i pro druhý svazek Korespondence Boženy Němcové (NLN), ženy, která je bohužel stále ještě u mnoha lidí zafixována jako autorka otravné školní četby. Škoda, její dopisy jsou vše jen ne nudné, je v nich život, poctivost, vášeň i bolest. Prostě vše... Frank Miller se dočkal zfilmování svého komiksu Sin City (Comics centrum), nemá cenu jej přitom nějak srovnávat, originál i film jsou skvělé. Nadsázka, nádherná práce s prostorem stránky, vtip i drama, prostě vše, co má v pořádném komiksu být. Vlastimil Třešňák se v Melouchu (Torst) ohlédl nazpátek, jeho texty jsou vždy jakoby děravé, ale pouze na první pohled, právě ona nedopovězenost mě bere, kromě toho jsou mi příběhy jeho knih blízké. A Taťána Goeseová napsala ve své knize Astrologie a sebepoznání (Argo) zajímavý a pro nezasvěcence čtivý úvod do astrologie, byť členové spolku Sisyfos a majitelé té jednojediné pravdy nejspíš ohrnou nos.

Pavel Reisenauer, výtvarník

Denik Ostravaka a Vyznání sv. Augustina.

Jan Rejžek, novinář a kritik:

1. Jonathan Safran Foer: Naprosto osvětleno (BB art 2005). Nesmírně zábavné magickorealistické putování amerického Žida po ukrajinských předcích ve skvělém překladu Richarda Podaného.

2. Jonathan Franzen: Rozhřešení (Euromedia Group, k.s.- Ikar). A pak že neexistuje velký americký román. Překlad Jan Jirák.

3. Tim Winton: Tep prachu (Volvox Globator 2005). Víc než jen milostný příběh z Austrálie, v překladu Martina Svobody.

A pod čarou třeba Český hraný film IV 1961–70 (NFÚ 2004), Jelínkův a Jenšíkův Atlas českého fotbalu od roku 1890 (Radovan Jelínek 2005), Javier Marías: Srdce tak bílé (BB art 2004), Ali Smithová: Jiné povídky a jiné povídky (Argo 2005), DBC Pierre: Vernon Bůh Little (Odeon 2005), Haruki Murakami: Na jih od hranic, na západ od slunce (Odeon 2004) a hodně teček…

Vlado Ríša, šéfredaktor Ikarie

Sergej Lukjaněnko: Noční hlídka (Triton, Argo)
Trochu divné kusy ed. Martin Šust (Laser)
Zpěvy a verše staré Číny překl. Ferdinand Stočes (Mladá fronta 2004)

Pavel Růt, knižní grafik a ilustrátor

Mám nevýhodu, že většinu nových knih, které jsem v posledním roce přečetl, byly ty, na nichž jsem se nějakým způsobem podílel. Asi mi zvětší části chybí ucelený pohled a v řadě případů potřebný odstup, ale i tak jsem se nakonec rozhodl několik knih vyjmenovat. Na prvním místě bych uvedl asi knihu Terezy a Juraje Horváthových Modrý tygr, vydanou nakladatelstvím Baobab. Jde o dětskou knihu, která vysoce jak po obsahové, tak i výtvarné stránce vyčnívá nad běžnou produkci. Druhou knihou by mohla být monografie Miro Švolíka Cesta do středu (Argo) – skvělé fotky, výtečná grafická úprava a tisk. Jako třetí bych jmenoval román Santiniho jazyk Miloše Urbana (Argo). Dají se jmenovat i další knihy, například Album Jana Kaplického (Labyrint), což je typ knihy v Čechách se vyskytující velmi zřídka, Kloktat dehet Jáchyma Topola (Torst), Figury, figurace, figuranti a figuríny Petra Pazdery Payna (Medard)… Určitě vyšla řada jiných úžasných knih, ale ty buď patří do oblasti překladové literatury (a já jsem přesvědčen, že přednost mají domácí projekty), nebo jsem je bohužel nečetl, a tak je nemůžu nijak hodnotit.

Michal Rydval, grafický designér

1. Ahmadou Kourouma: Až bude volit divá zvěř (Dauphin 2005). Geniální dílo, které u nás prošlo takřka bez povšimnutí.
2. Karel Císař: Co je to fotografie? (Herrmann &*synové 2005) Zkrátka výborné.
3. Virgilio Piňera: Studené povídky (Julius Zirkus 2005). Jednoznačně velký počin. Klasik latinskoamerické literatury vyšel konečně u nás, navíc ve skvělém překladu.
4. Moleskine Reporter, velikost S, linkovaný (Modo e Modo 2005). Krásný, prázdné stránky a přiložený Pliniův citát „Nulla dies sine linea”.

Radek Sárkozi, šéfredaktor portálů www.ceskaliteratura.cz a www.eucebnice.cz

Musím se přiznat, že jsem celý rok strávil čtením „klasiky“, protože pracuji na Elektronické učebnici literatury. K nově vydaným knihám jsem se tudíž moc nedostal. Rozhodně jsem si nenechal ujít nové knihy Petra Pazdery Payna, které mě vždycky potěší. V anketě hlasuji následovně:

Naomi Kleinová: Bez loga (Argo 2005) Knihu bych doporučil jako povinnou četbu pro všechny konzumenty. Přečíst by si ji měl opravdu každý. Školy by ji měly nakoupit do svých knihoven. Na cenu nehleďte!

Jaroslav Blažke: Kouzelné zrcadlo literatury IV (Velryba 2005). Vloni jsem lektoroval poslední díl skvělé středoškolské učebnice literatury. V listopadu kniha vyšla, což považuji za zázrak, protože všechny problémy, které se mohly objevit, nastaly… S výsledkem jsem nadmíru spokojen.

Dušan Malíř: Slunce v Arles (Dauphin 2005). Tato kniha mi opravdu udělala radost. Je pro mě nejdůležitější, protože jsem na její vydání čekal 5 let a už jsem ztrácel naději, že někdy vyjde. Doufám, že se bude líbit i čtenářům a najdou si k ní cestu, přestože poezie dnes není příliš v módě…

Jan Sokol, filosof

Zrzavý - Storch - Mihulka: Jak se dělá evoluce (Paseka 2004). Pěkně napsaný, čtivý i věcně bohatý úvod do biologické evoluce, jak jí rozumí současná věda. Čím víc toho víme, tím je to zajímavější a vede mnohem dál, než se kdysi zdálo. Dobrá věda vždycky stojí za pozornost.

Tomáš Halík: Vzýván i nevzýván. (NLN 2004). Halík píše o věcech, o kterých se píše těžko, a přece na nich tolik záleží. Poctivě nést křesťanskou tradici vyžadovalo vždycky kus odvahy, a i když na ní stále stojíme, nahlédnout do ní je dnes ještě těžší. Výborná látka pro přemýšlení.

Ivana Srbková, překladatelka

Svůj hlas dávám ani ne tak knize či nakladatelství, nýbrž autorovi – Johnu Irvingovi.

Proč se mi Irving líbí:
– S razancí zápasníka mě probudil z jakési čtenářské apatie, a to navzdory tomu, že si uvědomuji jeho vady na kráse (třeba „sexuální polopatismus”), navzdory tomu, že jsem doposud měla zcela jiný (domnívala jsem se, že „vytříbenější”) literární vkus, navzdory tomu, že přece až tak nic nového neříká ani nepřináší.
– Je přímý – přiznává, že jak v psaní, tak v zápase u něho hraje z 90 % roli vůle, jen 10 % představuje talent.
– Ano, je to ta vůle, energie, chuť, snad i řád a disciplina, co prostřednictvím knihy vstupuje také do čtenáře.
– Má „dech” na silný tlustý román, nic víc a nic míň*jsou vynikající spisovatelé, kteří tuto schopnost nemají.
– Je prostý – možná i díky své dyslexii a dysgrafii.
– Rozumí ženám a zjevně si jich váží*je to žena, koho oslavuje.
– V Pokusu o záchranu Čuňáka Sneeda netradičně vyjádřil jádro poslání spisovatele (nebo snad veškerého lidského snažení?)
– Atd. atd... např. dle slov bulharského básníka a novináře Ljubomira Nikolova (žijícího v USA) je to navíc „sympatický chlapík”*setkali se při jakési prezidentské předvolební kampani

Mám-li se držet roku vydání, uvádím tyto tituly:

1. John Irving: Svět podle Garpa (Euromedia Group 2005*sama mám vydání starší, je ale jen dobře, že jste to v LN znovu vydali pro edici Světová literatura).

2. John Irving: Pokus o záchranu Čuňáka Sneeda (Odeon 2004)

Z české literatury na mě podobně (jako zjevení) zapůsobila před časem Květa Legátová, především její Želary, ale to byl rok 2001.

Helena Stachová, překladatelka

1. Magda Szabóová: Dveře (Academia, Praha 2004). Román o hlubokém a složitém vztahu dvou žen, prosté domovnice a slavné spisovatelky, je prostě strhující.

2. Gustaw Herling-Grudziński: Stránky z Deníku psaného v noci (Nakladatelství Franze Kafky, Praha 2005). Moudré úvahy o spisovatelích, literatuře, krásných koutech Itálie a všem možném.

3. Antoni Libera: Madame (Paseka, Praha 2005). Jeden z nejlepších polských současných románů o geniálním studentovi varšavského gymnázia, zamilovaném do divadla, francouzského umění a hlavně do krásné, ale chladně vypočítavé profesorky francouzštiny, to vše zasazeno komunistické absurdnosti 60. let.

Jiří Stránský, spisovatel, předseda PEN klubu

1. Karel Šiktanc: Řeč vestoje (Karolinum)
2. Daniela Fischerová: Happy end (Host)
3. Tobiáš Jirous: Než vodopády spadnou (Labyrint)

Přestože jsem nic takového neměl v úmyslu, až teď si uvědomuji, že můj výběr je vlastně důkazem o rozkročení současné literatury – od nejmladší generace až po nejstarší. Mám z toho radost.

Stanislav Struhar, spisovatel

1. Jáchym Topol: Kloktat dehet (Torst 2005)
2. Libuše Moníková: Pavana za mrtvou infantku (Argo 2005)
3. Arnošt Lustig: Deštivé poledne (Mladá fronta 2005)

Tři výrazné, naléhavé knihy. Jedny z nejoriginálnějších dĕl, které se z literárního života nevytratí. Zarážející. Skvělé. Nezapomenutelné. Osobité texty plné rozrušující síly.

Jan Suk, básník a literární kritik

Přes všechnu snahu nemohu jmenovat dílo současného českého autora z prostého důvodu, že mne žádné nezaujalo. Selhává-li přítomnost, je třeba sestoupit do hlubších vrstev, třeba k jenským romantikům, Novalisovi, Schlegelovi, Fichtovi aj. v obdivuhodné filozofické studii Břetislava Horyny Dějiny rané romantiky (Vyšehrad). Mám-li k tomuto výjimečnému titulu připojit ještě dva, pak esejistickou „poznámku k fotografii“ Rolanda Barthese Světlá komora (Fra), přemýšlení o možnostech a hranicích viditelného a neviditelného světa, a literární mozaiku Anna Pammrová (Sursum) o zapomenuté jinošovské autorce a přítelkyni Otokara Březiny.

Vladimír Svatoň, rusista

1. Hugo Friedrich: Struktura moderní lyriky (Brno, Host 2005. Přeložil František Ryčl). Lyrika je dnes na okraji čtenářského zájmu, vydavatelských strategií, marketingu. A přece je základem nejen veškeré literárnosti, ale toho, jak utváříme skutečnost vůbec, aniž si to uvědomujeme: „V básnictví duch zvažuje své vlastní síly… jen jeho vlastní akty jsou nezbytné, a tím převyšují pouhou nahodilou skutečnost.“

2. Jorge Luis Borges: Ars poetica (Praha, Mladá fronta 2005. Přeložila Mariana Housková). Na Borgesovi mne fascinuje, že cítí, jako by byl určen několika málo zážitky: v době jakési přemíry dojmů zjišťuje, že lidský život je postaven třeba na jediné chvíli. Jemu se zjevila poezie v podobě Keatsovy básně. Odtud se odvíjí všechno ostatní. Je to asi hlubší pravda než plynutí věcí stále nových.

Mariusz Szczygiel, polský novinář, Gazeta Wyborcza

1. Pavel Janáček: Literární brak. Operace vyloučení, operace nahrazení (Host, Brno). Kniha, kterou by měl znát každý vzdělaný Čech. Chapeau bas!
2. Olga Sommerová: O čem sní muži (Sláfka Kopecká, Lidice). Ponor do lidské intimity na mnohem vyšší úrovni, než jak se to odehrává v současných médiích. Velmi působivé! Ze začátku mě iritovalo, že autorka – jako ve všech svých knihách – nikdy nic neškrtá a uvádí úplně všechno, co jí lidé říkají. V knize o mužích jsem pochopil, že v tomto (mužském) případě dokonce i banální odpovědi mají svůj význam.
3. Witold Gombrowicz: Bakakaj (Academia, přeložila Helena Stachová). Nejvýznamnější polský autor XX. století, jenž má rád všechno, co není pro většinu Poláků typické: grotesku a ironii. Antiúcta, antivážnost, antidůstojnost. Perfektně přeloženo Stachovou, která musí pokaždé pro Gombrowiczův jazyk hledat nápaditý český ekvivalent. A výborně se jí to daří v každé povídce.

Ladislav Šerý, překladatel

1. Ladislav Klíma: Mea (Torst 2005). Erika Abrams by měla dostat solidně dotovanou státní cenu. Každý rok.

2. André Breton: Surrealistické manifesty (Herrmann &*synové 2005). Surrealistický program konečně česky. Komplementární četba: Jeskyně Baradla, hutné dílko Evy Švankmajerové.

3. Jiří Sádlo a kol.: Krajina a revoluce (Malá Skála 2005). Vědecké pojednání. Čte se jako detektivka plná poezie. Dojemná kniha, slzy na krajíčku.

Jiřina Šiklová, socioložka

Pavlína Brzáková: Dědeček Oge – Učení sibiřského šamana (Eminent 2004). Autorka v devadesátých letech dlouho žila na Sibiři,mezi tunguzskými pastevci neboli Evenky .To, co vypráví, není cestopis, ani pozorování etnoložky, ale přebásnění toho, co viděla, do mýtu, pohádky, která mne přenesla do jiného světa. Brzáková umí vidět a umí psát.

Sándor Márai: Svíce dohořívají (Academia 2003). Zaujal mne rozhovor dvou starců, kteří se chtějí dopátrat toho, kdo koho z nich zradil, a současně i vědí, že nikoho dalšího to již zajímat nebude a že s jejich vzpomínkami to všechno končí. „Odpověď není důležitá z hlediska lidstva, ale pro mne důležitá je,“ říká jeden z nich a ani jeden z nich neví, zda prahnou po pomstě na sobě samých, nebo lpějí na památce někoho, kdo tu již není.

Viktor Šlajchrt, redaktor Respektu

1. K nejúctyhodnějším letošním edičním činům patří první svazek Sebraných spisů Ladislava Klímy představující konečně v úplnosti jeho deníky. Obsáhlou knihu s názvem Mea vydal Torst, mimořádnou zásluhu na její přípravě má editorka a překladatelka Erika Abrams.

2. Stav světa, Evropy, Francie i českého vědomí postihl důmyslným a přitom až extrémně věcným a civilním způsobem Jaroslav Formánek v knize Francouzský rok, kterou vydala Revolver Revue. Do uzavřené české kotliny tak pronikla neobyčejně citlivá, přesná, privátní zpráva o drobných puklinách v tváři současné evropské civilizace.

3. Román Věry Noskové Bereme, co je, vyšel letos hned dvakrát, na jaře vlastním nákladem autorky, na podzim zredigovaně v nakladatelství Abonent ND. Spontánní, syrově autentické vyprávění o dospívání na malém městě koncem 50. let názorně ukazuje, jak se v komunistickém dusnu dobře dařilo i zlobě, která neměla s politikou nic společného.

Martin Šmaus, spisovatel

Jonathan Safran Foer: Naprosto osvětleno (BB art, překlad Richard Podaný). Nevím, jestli je to zásluha originálu, nebo velice originálního překladu. Ale text, který mě zpočátku tahal za uši svou češtinou – nečeštinou, mě postupně naprosto neuvěřitelným způsobem zasáhl snad vším – kontrasty, barvitostí, nádhernými a přesvědčivými obrazy a především nadhledem a lehkostí.

Jakub Šofar, literární publicista

Ivan Martin Jirous: Rattus norvegicus (Vetus Via 2004). Ještě je tady Básník, i kdyby byl stokrát výtržníkem!

Rok s Kokoliou (rozhovor Jany Klusákové s Vladimírem Kokoliou, Petrov 2005). Místo vlaku odjíždí perón s celým nádražím. Tak mně to připadá...

Český hraný film IV, 1961–1970 (Národní filmový archiv 2004). Unikátní věc, přesně justovaná.

Petr Šrámek, redaktor revue Souvislosti

Vybírám věci „zapomenuté, opomíjené a opovrhované“ – budu-li parafrázovat podtitul první z nich –, protože problematizující, a tedy obrozující představu o tom, „co je literatura“:

1. Píseň o nosu (Petrov 2005) za to, že i antologie může být svrchovaným básnickým počinem*

2. lektorské Posudky Jana Lopatky (Torst 2005) za to, že okolnosti nejsou silnější než kritika, ani ty žánrové;

3. celoživotní deník Ladislava Klímy Mea (Torst 2005) za to impozantní „sebesamastvoření“.

A všechny za nevšední ediční přípravu – Ivan Wernisch, Michael Špirit, Erika Abrams.

Pavel Šrut, básník

To je tak. Přečetl jsem za ten rok svobodně i povinně řadu knížek – a většina z nich byla zajímavá. Ale nej? Čím jsem starší, tím víc se slovu nej bráním. Spíš čekám na chvíli, kdy mi při čtení začne smutně a radostně trnout. Letos mi největší trnutí způsobil Ivan Wernisch: Hlava na stole. (Edice současné poezie 2005)

Ivan O. Štampach, religionista

Letos mne zaujala vloni vydaná básnická sbírka D. Ž. Bora: Klonování času (Praha, Trigon 2004). Téma času mne, jak stárnu, znepokojuje. Borův čas, to není mechanicky odměřovaný běh, je naplněn významy.

Z letošních edičních počinů oceňuji knihu Zdeňka Neubauera a Tomáše Škrdlanta: Skrytá pravda Země*živly jako archetypy ekologického myšlení (Praha, Mladá fronta 2005). Mladší spoluautor zachoval ráz Neubauerova jedinečného „subjektivního materialismu“, ale více než klasik myslí na čtenáře.

Zdenka Švarcová, japanoložka

Fosco Maraini: Skrytý Tibet (Paseka 2005)
Autor knihy Fosco Maraini, který cestoval do Tibetu ve výpravách Giuseppe Tucciho roku 1937 a 1948, poskytl svědectví o Tibetu před čínskou okupací. Slovem i fotografiemi zprostředkoval jak přírodní, duchovní i kulturní krásu této velehorské „země bohů“, tak i dramata jejích dějin.

Obsáhlá, pečlivě editovaná publikace, kterou Josef Kolmaš doplnil dvaceti šesti stránkami „Slovníčku pojmů a jmen“. Čtenář se v něm mimo mnohé jiné dočte, že Tibet se tibetsky řekne Bod a že dalajlama je Mistr – oceán moudrosti.

Karel Thein, kritik

Řazeno abecedně:

Roman Dykast: Hudba věku melancholie (Praha, TOGGA 2005)
Oldřich Král: Čínská filosofie. Pohled z dějin (Lásenice, Maxima 2005)
Sedm. Literární sborník (Petr Hruška, Jan Balabán, Petr Motýl a další*Pardubice, Theo 2005) A k tomu s omluvou za zpoždění Petr Hruška: Zelený svetr (Brno, Host, 2004)

Miloslav Topinka, básník

1. Karel Malich: Wires/Dráty. (Vědecko-výzkumné pracoviště AVU v Praze ve spolupráci s nakladatelstvím KANT 2005*se vstřícně blízkým úvodním textem Jiřího Ševčíka Turbulence). Kniha doslova nabitá energií. Výjimečná událost, jež jako jedna z mála u nás plně potvrzuje kategorický požadavek Rogera Gilbert-Lecomta: „Nikdy nepřiznám právo psát a malovat, než vidoucím.”

2. Oldřich Král: Čínská filosofie. Pohled z dějin (Maxima 2005). Zároveň s textem téhož autora Cesty (Metafory čínské imaginace), který vyšel už v roce 2004 ve sborníku Studie z komparatistiky IV v Centru komparatistiky FFUK v Praze. Uzounká štěrbina do nového, jiného prostoru, kterou prosakuje světlo.

3. Ezra Pound: ABC četby (Atlantis, Brno 2004). Přeložila, průkaznými doklady doplnila a komentářem opatřila Anna Kareninová. Druhý z devíti svazků mimořádného překladatelského a edičního projektu Poundových spisů vyšel už loni. A další svazek Cantos zřejmě až napřesrok.

Jiří Trávníček, literární vědec a vysokoškolský učitel

Anne Applebaum(ová): Gulag. Dějiny (Pavel Dobrovský – BETA 2004);

Jiří Kovtun: Republika v nebezpečném světě. Éra prezidenta Masaryka 1918-1935 (Torst 2005);

Jiří Hájíček: Selský baroko (Host 2005).

To nejzajímavější se z mého pohledu odehrálo v literatuře věcné, faktografické. Krize příběhu a fikce? Spíše zpráva o tom, že příběh přestal definitivně patřit pouze literatuře a že historikové to s ním umějí lépe než současní prozaikové.

Ivo Tretera, filosof

1. Vladimír Borecký: Imaginace, hra a komika (Triton, Praha 2005). První české zevrubné pojednání od našeho předního odborníka o imaginaci, „která jediná vytváří věci skutečné“ (A. Breton).

2. Eva Syřišťová: Puklý čas (Nakl. T. Janečka, Brno 2005). Autorka, jež se vyzná nejen ve svém vědním oboru, ale i v umění slovesném, píše knihy, které jsou vždy zároveň poučné i čtivé.

3. André Breton: Manifesty surrealismu (Herrmann &*synové, Praha 2005). Konečně máme v češtině úplný soubor manifestů surrealismu, tohoto nejkrásnějšího a nejbizarnějšího květu kultury 20. století.

Oldřich Uličný, bohemista

Ivan Klíma: Moje nebezpečné výlety (Academia 2004)

Hana Ulmanová, anglistka

1. Philip Roth: Americká idyla (Volvox Globator 2005). Patrně nejlepší Rothův román a jedno z nejlepších děl americké židovské literatury vůbec. Strhující příběh nejen 60. let – tragický i komický, moudrý i ironický. Brilantní překlad manželů Pellarových, jenž lze směle poměřit s verbální pyrotechnikou anglického originálu.

2. Etgar Keret: Létajici Santini (G plus G 2005). Skvělé povídky kultovního spisovatele mladých Izraelců, u nás doposud téměř neznámého. Překvapivé zápletky, občas ostrá satira, všudypřítomný vtip. Jazykové skvosty pojící filozoficko-teologické koncepty se současným slangem, výtečně (z hebrejštiny) přeložené Terezou Černou a Magdalenou Křížovou.

3. Nic srovnatelně ohromujícího jsem v roce 2005 nečetla

Miloš Urban, spisovatel

Jáchym Topol: Kloktat dehet (Torst). Oceňuju jazyk.

Jiří Hájíček: Selský baroko (Host). Oceňuju námět.

Jana Heffernanová: Příběh cesty na Sever (Argo). Oceňuju originalitu.

Jan Vedral, dramatik, dramaturg, vysokoškolský učitel

S údivem sleduji, jak někteří dnešní šéfové divadel odpovědní za jejich dramaturgii s potížemi hraničícími v některých případech s arogancí a nekompetencí přehlížejí současnou českou dramatiku v celé její generační a tematické šíři. V tomto ohledu neselhávají ani tak studiová divadla, dotovaná z veřejných prostředků také proto, aby na scénu přiváděla díla debutantů, ale repertoárové „konzervativní“ scény, u nichž bychom zájem o práci českých dramatiků plným právem očekávali. Pro uvádění vlastních úprav (za tantiémy) však leckterým režisérům a dramaturgům na dramatiky síly nezbývají. V roce 2005 vydaly pilné Větrné mlýny soubor her šedesátníka Steigerwalda. Tyto živé texty na českých jevištích ovšem nepotkáte. Není divu, že někteří autoři se tak uchylují k psaní prózy, kterou pracovně označuji jako „dramaturgické romány“. Alespoň díky četbě je tak možné seznámit se s podstatnými tématy a skutečnými dramaty, před nimiž nás, jak se módně říká, „nesystémově“ veřejnými penězi placení distributoři úspěšných komerčních titulů bedlivě chrání.

1. Daniela Fischerová: Happy end (Host, Brno 2005). Románový debut dramatičky a scenáristky považuji za zásadní příspěvek k reflexi toho, co se s naší nestabilní společností nestabilních lidí a nestabilních vztahů děje. V románu identifikuji dvě potenciální divadelní hry či tři možné scénáře. Ona mnohost hledisek (u dramatiky nejen legitimní, ale dokonce nezbytná), střídání použitých dialogických, situaci rozehrávajících postupů s prostředky montáže, autorčin symptomatický moralistní tón, hraničící se „zaumným“ patosem, pro mne, na rozdíl od některých literárních kritiků, představují nesporné hodnoty. Pozoruhodná není jen vnitřní „dramaturgie“, vyjádřená v kompozici knihy, ale přímá reflexe dramaturgických témat a pokleslosti dnešní dramaturgie (rozumíme-li dramaturgií schopnost přinášet publiku předváděné příběhy, jejichž smysl otevírá nové poznání, nikoli ubezpečuje ve starých polopravdách a falešných jistotách).

2. Jáchym Topol: Kloktat dehet (Torst, Praha 2005). Už léta se snažím Jáchyma Topola přimět k tomu, aby napsal divadelní hru. V jeho autorské genetické výbavě je schopnost rozporného nahlížení světa jako agónu protikladů uloženo stejně jako barokizující empatické barvité slovní obžerství. Své drama napsal v próze Kloktat dehet. Skutečnost je zde deformována mýty a mýty se stávají skutečností. Postavy samy si nejsou jisty, zda jednají ve světě skutečném, či neskutečném. A nemusí to být jen mentálně retardovaný vypravěč knihy. Topol staví struktury neskutečného s pirandellovskou bravurou. Směšné se tak snadno stává heroickým a heroické prostě nepatřičným a blbým. Za podstatné překročení tabu považuji Topolovo nešetrné zacházení s mýtem o šedesátých letech, pečlivě chráněná lež tohoto pseudomýtu deformuje naši schopnost skutečně žít a utvářet činy dnešek. Zde se Topol dotknul až u zdroje skutečného dramatu, které se týká všech, bez ohledu na to, zda chtějí či nechtějí.

3. Milan Rakús: Nenapísaný román (Koloman Kertész Bagala L.C.A. Publishers Group, Bratislava 2004). Vyplatí se dát někdy na novinovou recenzi v Lidovkách. Rakúsova kniha byla na Slovensku oceněna Cenou Dominika Tatarky. Ač autor je literární vědec, nikoli dramatik, jde o dramaturgický román par exellence. Podstatná reflexe životního pocitu intelektuála zizačních let, život provinčního města, po němž odpudivý konjunkturalistický dramoděl Trapl nechal běhat nahou hrdinku devótního opusu Tobě hrana zvonit nebude, akademické i divadelnické reálsocialistické prostředí, to vše jsou komponenty příběhu, který není možné napsat, protože napsat lze jen takový příběh, který má smysl – a přežívání v oné době svůj smysl jen obtížně hledalo. Příběhy tedy začínají, postavy se odhodlávají k jednání, jejich úradky a počiny se ale ztrácejí pod smogovou duchnou dobové bezduchosti. Pro čtenáře, který československouizaci prožil, je to jedna z nejpodstatnějších reflexí, jež zde vznikly. Vynikající je rovněž doslov, kterým knihu opatřil Peter Zajac. Proč se slovenské knihy neprodávají v českých knihkupectvích tak, jako české ve slovenských?

Ludvík Vaculík, spisovatel

1. Zdeněk Rotrekl:Skryté tváře (Atlantis 2005). Kniha smíšeného žánru: studie, vzpomínky, portréty. Zajímavé čtení i studijní pramen. Autor neměl plané období ve svém životě, ani ve vězení. Mne osobně uspokojilo, že ukázal i jistý význam období „Obsahu“, což může být název určité skupiny autorů spojených smyslem pro možnosti a úkoly té doby*bez ohledu na osobní rozdíly.

2. Milena Fucimanová: Tančila jsem v synagoze (Cesta 2005). Splňuje těžký úkol – psát o současnosti tak, aby to byla literatura, ne takové tuctové povídání. Její věty jsou nabity významy a obrazy. Instinktivně, jakoby, tu prózu života poznačila poezií. Ale ona je básnířka.

3. Sborník: Poviedka 2005 (Koloman Kertézs Bagala). S údivem se dovídáme, že na Slovensku už devět roků běží soutěž o povídku, vítězové jsou odměňováni a vyhlašováni (letos ve Slovenském institutu v říjnu) a vybrané povídky vydávány. První dojem: kdyby to nebylo slovensky, nepoznalo by se, že se to děje na Slovensku. Mladá literatura se chová evropsky: tématem i jazykem.

Marie Vaculíková, v domácnosti

1. Zdeněk Rotrekl: Skryté tváře (Atlantis 2005). Jsou to biografické kapitoly o autorech české literatury tak důkladně zpracované a stylisticky bezvadné, že jsem knihu s radostí četla a s vděčností na Z. Rotrekla myslela.

2. Sandra Kalniete: V plesových střevíčkách sibiřským sněhem (Lubor Kasal, Praha 2005). Knihu mi doporučil Jáchym Topol, Netušil, jak mu budu vděčná. Poprvé jsem se dozvěděla o pronásledování Lotyšů Sověty, o jejich deportaci na Sibiř v letech 1941, 1949 a 1956.

3. Theodor Dalrymple: Život na dně (Academia, Praha 2005). Odhalení světového názoru, který vytváří spodinu společnosti.

Martin Valášek, šéfredaktor revue Souvislosti

Libuše Moníková: Fasáda (Praha, Argo 2004);

Svět je podvodný verbíř (ed. Miloš Sládek*Praha, Argo 2005);

Tereza Horváthová: Modrý tygr (Praha, Baobab 2005).

Je mi záhadou, proč tak vynikající román, jako je Moníkové Fasáda, čekal na tuzemské vydání celých patnáct polistopadových let. Fantastická je zvláště jeho druhá, sibiřská část.

Kde by česká barokistika byla bez Miloše Sládka? Nový soubor barokních konceptuálních kázání je již jeho třetí, výborně zpracovanou barokní antologií.

Modrý tygr vyskočil z kmene Baobabu a jako všechny knihy z tohoto nakladatelství dětské literatury je prostě krásný.

Josef Válka, historik

1. Milan Kundera: Le rideau (Paris, Gallimard 2005). Dosavadní završení Kunderových skvělých esejů nejen o románu, světové literatuře a umění, ale i o dějinách, člověku, a našem osudu.

2. Jiří Hájíček: Selský baroko (Brno, Host 2005). Svěže a poutavě napsaný román s detektivní zápletkou a překvapivým vyústěním o jedné z krutých situací našich dějin a problému paměti.

3. Benoit Duteutre: Služba zákazníkům (překlad R.Ostrá, Brno, Atlantis 2005). Sice „krátký román“, ale především kouzelně humorný pohled na situace, do kterých se člověk ve věku elektroniky snadno může dostat.

Irena Vaňková, bohemistka

1. Božena Němcová, Korespondence II (1853–1856). Eds. R. Adam, M. Pokorná, L. Saicová Římalová (vedoucí editorského kolektivu) a S. Wimmer, věd. redakce J. Janáčková. (Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2004)

2. Vladimír Holan: Noční hlídka srdce. Sborník k výstavě k 100. výročí narození básníka. Ed. A. Petruželková (KANT a Památník národního písemnictví, Praha 2005)

3. Petr Sís: Tibet – Tajemství červené krabičky. Z angličtiny přeložil V. Janiš (Labyrint, Praha 2005)

Miroslav Verner, egyptolog

1. John D. Barrow: Konstanty přírody (nakl. Paseka, Praha 2005). Populárním a poutavým způsobem podaný pohled významného britského teoretického fyzika na současný stav bádání o vesmíru.

2. Krajina s pobřežím aneb Sto let norské povídky (Argo, Praha 2005).

3. Alaa Al Aswany: The Yacoubian Building (AUC Press, Cairo 2004). Skvělým literárním stylem napsaný román o osudech obyvatel jednoho domu v centru Káhiry je hledáním kořenů zla sužujícího arabský svět a ohrožujícího dnes i náš svět. Kéž by se našel český vydavatel, určitě by neprodělal.

Michal Viewegh, spisovatel

Michael Cunningham: Domov na konci světa (Odeon)
Nick Hornby: Dlouhá cesta dolů (BB art)
Nic Kelman: Holky (Odeon).

Anežka Vidmanová, medievalistka

Waltharius. Přeložili studenti Arcibiskupského gymnasia v Praze &*Jan Kopecký (Vlastním nákladem 222 číslovaných výtisků vydali Jan Kopecký a Václav Šmilauer, Praha 2005.) Dát 28 studentům přeložit latinský hexametrický epos – krvák z 9. / 10. století je jak vynikající nápad pedagogický, tak výborné uvedení do studia a vnímání literatury.

Jan Lehár: Studie o sémantizaci formy (Karolinum, Praha 2005). Posmrtné vydání poslední knihy vynikajícího literárního historika.

Barbara Masin: Odkaz. Pravdivý příběh bratří Mašínů. Přel. Leonid Křížek (Mladá fronta, Praha 2005). Využití archivů a osobní zaujetí autorky vynahrazují literární plochost zpracování.

Štěpán Vlašín, literární vědec

1. Ivo Odehnal: Babylon lásky (Akademické nakladatelství CERM, Brno 2005, 114 str.). Autor, ročník 1936, vydal už šestnáct sbírek veršů. Babylon lásky čerpá z nich, ale nabízí i 23 básní dosud nepublikovaných*jde o zdařilou a osobitě viděnou poezii milostných vztahů.

2. Miloš Hynšt: Šprýmy bez legrace. Umění divit se (Nakladatelství Šimon Ryšavý, Brno 2005, 2. rozšířené vydání, 143 str.). Doc. Miloš Hynšt (ročník 1921), divadelní režisér a pedagog, autor šesti knih. Šprýmy bez legrace nabízejí bystré aforismy a postřehy, duchaplně komentující vývoj lidstva a zápas o šťastný život.

Magdalena Wagnerová, spisovatelka a redaktorka

1. Stefan Chwin: Hanemann (z polského originálu přeložil Petr Vidlák, Host, Brno 2005). Román odehrávající se v Gdaňsku na pozadí jednoho z mnoha exodů směrem z východu na západ, odkud Němci hromadně prchali a kam Poláci přicházeli hledat nový domov, je strhující čtení o různosti lidských povah, zasazené do konkrétních historických kontextů, jež položí mnoho zásadních otázek.

2. Niccoló Ammaniti: Já se nebojím (z italského originálu přeložila Alice Flemrová, Havran, Praha 2005). Temný, ale reálný příběh, silný náboj, neúprosný rytmus, přesná gradace, zajímavý kontrast mezi světem dětské naivity a chladnokrevnosti dospělých, to všechno jsou pro Ammanitiho román Já se nebojím atributy jaksi samozřejmé, tudíž nenásilné. Sugestivní obraz krutosti, jež obsahovala nedávná minulost Itálie, prolíná do obecných rovin lidské společnosti i mimo italské hranice. Už dlouho se mi nestalo, že bych šla spát až poté, co knihu dočtu, tedy k ránu.

Tomáš Weiss, obchodník s knihami a publicista

1. Jáchym Topol: Kloktat dehet (Torst 2005). Ten, kterého jazyk poslouchá, má pod čepicí a přitom je zběsilej, v jeho knížkách se dá najít puls.

2. Petra Hůlová: Cirkus Les Memoires (Torst, 2005). Mám na ní rád to, co na Němce Judith Hermannové - civilní, současné a nezjednodušující zaznamenání toho, jak se lidé nadřou se svými 21 gramy.

3. Martin Šmaus: Děvčátko, rozdělej ohníček (Knižní klub, 2005). Moje překvapení roku, kniha o Romech, co se dobře čte, má svojí poetiku a přitom i dokumentární hodnotu.

Alexander Wöll, bohemista, Řezno

1. Miloš Urban: Santiniho jazyk (Praha, Argo 2005). Urban je Urban*a mně se jeho texty prostě libí. Je to zábava.

2. Vladimír Holan: Noční hlídka srdce. Výstava k 100. výročí narození básníka (Praha, KANT a Památník národního písemnictví 2005). Holanovy básně i kniha sama jsou velmi poetické a zrcadlí úroveň a kouzlo české literatury.

3. Jáchym Topol: Die Schwester [Sestra]. Aus dem Tschechischen von Eva Profousová und Beate Smandek. (Frankfurt/Main, Suhrkamp 2004). Vynikající překlad báječné knihy, kterou nyní, jedenáct let po vydání v Česku a po oranžové revoluci na Ukrajině stojí za to znovu číst (česky, nebo ted’ dokonce německy.

Marie Zábranová, editorka

1. Josef Charvát: Můj Labyrint světa (Galén, Praha 2005)
2. Ivan Medek: Děkuji, mám se výborně (Torst, Praha 2005)
3. Magdalena Wagnerová: Žabina & spol. Kniha pro děti. Ilustrace Martina Skala (Brio, Praha 2005)

Tomáš Zahradníček, historik, šéfredaktor měsíčníku Dějiny a současnost

1. Jiří Sádlo – Petr Pokorný – Pavel Hájek – Dagmar Dreslerová – Václav Cílek: Krajina a revoluce. Významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí (Malá Skála 2005, 247 s.)

2. Padraic Kenney: Karneval revoluce. Střední Evropa 1989. Přeložila Petruška Šustrová. (BB art 2005, 390 s.)

3. Andrzej Stasiuk: Jak jsem se stal spisovatelem (Pokus u intelektuální autobiografii). Přeložil Václav Burian. (Prostor 2004, 163 s.)

Peter Zajac, literární kritik

1. Dalibor Chatrný (Brno, Galerie Brno 2005, kurátori retrospektívnych výstav Ilona Víchová a Radek Horáček, texty Ilona Víchová, Jiří Valoch, Jaromír Zemina, Jiří Zemánek, Radek Horáček, Karel Srp, Rudolf Fila, Ludvík Kundera). A akvamarely ako dar navyše. Krása je napriek času elektronických médií a videa svojou povahou ojedinelá.

2. Vďaka Jiřímu Trávníčkovi a ďalším obetavcom k nám po päťdesiatich rokoch doputovala klasická kniha Huga Friedricha: Struktura moderní lyriky (Brno, Host 2005). Vzdávam hold vydavateľstvu za štrukturalistickú a teoretickú výdrž, aj celkom osobne.

3. Fedor Gál-Michal Áč: Cesta do Indie (Praha: G+G, 2005). Maily sú novodobou formou anonymov. Keď sú však kryté menom, stáva sa z toho výnimočne hľadanie nového žánru. Aj keď som sa pri Fedorovom prerozprávaní mojich viet o Martinovi Bútorovi takmer utopil vo vani, ale to je riziko povolania. Vita activa podľa Fedora Gála: písanie ako súbežná súčasť konania.

Josef Zumr, filosof

1. Zábavné povídky raného obrození (Česká knižnice. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2005, 398 str. Uspořádání, ediční příprava a komentář Lenka Kusáková). Poutavá četba svědčící o heroickém zápasu našich obrozenců o důstojné místo pro českou literaturu uprostřed šťastnějších sousedů. Záslužná editorská práce Lenky Kusákové.

2. Mor ho! Antologie slovenské protiválečné poezie k 60. výročí SPN (Arista, Praha 2004, 448 str. Vybral, uspořádal a přeložil Martin Kučera.). Stále aktuální připomínka tradice, na niž by neměli zapomínat ani Češi, ani Slováci. Nadto skvělý překladatelský výkon Martina Kučery.

3. Jan Zouhar – Helena Pavlincová – Jiří Gabriel: Demokracie je diskuse. Česká filosofie 1918–1938 (Nakladatelství Olomouc, Olomouc 2005, 200 str.). Vynikající přehled českého meziválečného myšlení podaný na pozadí tehdejších diskusí a sporů. Další úspěšný výsledek soustavné péče brněnských historiků filosofie o tento vědní obor.