Dobrý den, jmenuji se Irena Kotíková a patřím mezi fanoušky série knih o Harrym Potterovi. Velmi nemile mě překvapila recenze Dany Packové(1.2.2006), ve které se snaží zhodnotit šestou knihu Princ dvojí krve.
Není to ale její hodnocení knihy, co mě na první pohled zarazilo (i když na ni mám jiný názor). Jedná se o to, že se autorka bez sebemenšího varování jen tak náhodou zmíní o stěžejní části celé knihy: velkolepém závěru, kdy zemře jedna z hlavních postav Albus Brumbál rukou svého údajného přítele Severuse Snapea.
Dle mého názoru je nepřijatelné, aby se profesionální redaktorka dopustila tak zásadní chyby. Autorka recenze přece nemůže předpokládat, že každý, kdo si její článek přecte, již předtím četl knihu. Právě naopak! Je velmi pravděpodobné, že si její článek přečtou lidé, kteří knihu ještě nečetli a mají to v plánu.
Zkuste si představit, jak velké musí být čtenářovo zklamání, když mu je prozrazena pointa a vrchol celé knihy. Mám na mysli hlavně to, že Brumbála zabije Snape, který je v průběhu knihy velmi rozporuplná postava a celou dobu není úplně jasné, na čí straně je. Celé napětí z četby je rázem ztraceno.
Považuji za naprostý základ profese recenzenta respektovat své čtenáře a neprozradit rozuzlení zápletky. Bude-li příště pro recenzi nezbytně nutné prozradit klíčovou část děje, ať je na to alespoň předem upozorněno a nic netušícímu čtenáři dána šance na výběr.
Napáchané škody se Vám mohou zdát směšné. Člověku, který se ale na knihu 2 roky těší, právě kvůli nevyzpytatelnosti příběhu a všudypřítomnému napětí, zkazíte nezapomenutelný zážitek (kterým kniha dle mého názoru je).
Přeji pěkný den a více zdařílých recenzí.
Vyjádření autorky
Překvapení je při recepci literárního díla důležité, ale zdaleka ne jediné hledisko. Vždyť u kolika románů, epických básní či divadelních her víme dopředu, „jak to dopadne“ – znamená to tedy, že jsme nějak významně ochuzeni, když víme, jak krátký čas na lásku mají Romeo s Julií nebo Jarmila s Vilémem v Máchově Máji? Často zásadnější je intenzita a úplnost takového díla, jak na nás působí při čtení, v divadle atd. – a jak silně v nás tento zážitek doznívá později. A konečně: Harry Potter a princ dvojí krve není detektivka, u níž respektujeme pravidlo neprozradit jméno pachatele, příp. oběti.
Dana Packová, literární kritička
