V komunistických vězeních a lágrech si odseděl, odpracoval a vytrpěl třináct let. V roce 1949, v 19 letech, byl odsouzen za špionáž a velezradu.
Král Šumavy
František Zahrádka se narodil v Děčíně, ale s rodinou žil v Českých Budějovicích. Na jaře roku 1949 s kamarády z 10. skautského oddílu tiskli a rozšiřovali protikomunistické letáky a převáděli lidi přes státní hranici. „Šumavu jsme znali dokonale, tak jsme to chtěli využít k něčemu užitečnýmu,“ vzpomíná dnes Zahrádka, který během půl roku převedl jedenáct lidí.
„Jednou jsem převáděl skupinu vojáků a za námi se strhla přestřelka. Bezpečnější než se vracet bylo přejít.“ Za hranicemi se setkal s americkými zpravodajci. „Napadlo mě, že by možná bylo lepší zůstat venku, ale byl jsem tam s důstojníkem Silvestrem Mullerem, který řekl: Jsme přece vojáci, vrátíme se. Žádný voják jsem nebyl, ale jako mladýmu klukovi mi dělalo dobře, že mě hrdina počítá za svého druha.“ Vrátili se s úkolem převést tajemníka litoměřického biskupa doktora Hofírka. „Chystali jsme tedy převod, ale to už o nás věděla OBZ (obranné zpravodajství). V den D došlo k nějakýmu kiksu a sebrali mě.“
| Muzeum třetího odboje |
|
Třetí odboj byl vzdorem proti komunistické totalitě v letech 1948 - 1989. Měl různé podoby, své hrdiny a své oběti. Nejucelenější sbírka fotografií, výpovědí, výstřižků, dokumentů a nejrůznějších vzpomínek konkrétních lidí na „třetí odboj“ je v Příbrami. Podle svých zakladatelů a správců má být mementem pro budoucnost a památníkem „mravní odvahy a statečnosti desetitisíců těch, kteří se podíleli na hnutí odporu“.
Muzeum 3. odboje |
A v rohu kýbl
František Zahrádka spravuje Muzeum 3. odboje v Příbrami, zpracovává zde historii československých lágrů. „Muzeum založil historik Jiří Majer. Nemám maturitu, ale pod jeho vedením jsem za těch 15 let vlastně vystudoval historii. A nakonec jsem se muzea ujal.“ Jako odborný konzultant spolupracoval na řadě filmů s tematikou lágrů, např. Zdivočelá země, Uniforma, Bumerang.
Na svých znalostech si právem zakládá. Provádí nás se skupinkou lidí po „zrekonstruovaném“ lágru Vojna u Příbrami, kde sám strávil několik let. „Kdo by to byl řekl, že tady jednou bude zábradlí,“ směje se pan Zahrádka a vede nás k podzemního bunkru, který sloužil jako lágrové vězení pro trestance za nejrůznější provinění. Betonová kobka bez oken, kde se dospělý člověk pořádně nenarovná, působí na rozdíl od zbytku lágru autenticky stísněně. „Tady jsme byli často o hladu a žízni, v zimě. Žádná pryčna, žádná deka. Jen tamhle v rohu kýbl,“ lakonicky popisuje život v bunkru František Zahrádka.
„Když dneska vidím ty blbce bolševický, který na celém světě totálně zkrachovali, jak tady na nás dělají dodnes ramena!“ stočí téma řeči k současnosti. Spisovatel Jan Beneš zjistil, že na Úřadu pro vyšetřování zločinů komunismu působí člověk, který za totality udával své spolupracovníky. Jeden před ním údajně řekl Lepší husa na pekáči, než Husák na Hradě a dostal jedenáct měsíců. „Já jsem o tom jednou promluvil v televizi,“ říká Zahrádka. „A tenhle člověk mě žaloval. Šest soudů jsem vyhrál, on se vždycky odvolal.“ Jinak klidnému muži se zvedá hlas. „Zatím poslední rozsudek mi nařizuje, abych se mu omluvil!“
